český podnikatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Antonín Baťa starší (1. srpna 1844 Zlín[2] – 5. září 1905 Zlín[3]) byl zakladatel obuvnické dynastie Baťů. Podnikatel synergista a švec. Původce první formy batismu – aplikace racionálního technokratického řízení. Batismus je zlínská obdoba taylorismu.
| Antonín Baťa (starší) | |
|---|---|
 Zakladatel první firmy Baťa: Anton Bata, erste wallachische Hunya & Filzschuhe – Erzeugung v Uherském Hradišti - Rybárnách | |
| Narození | 1. srpna 1844 Zlín  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 5. září 1905 (ve věku 61 let) Zlín  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Zlín |
| Děti | Antonín Baťa Jan Antonín Baťa Anna Schieblová Tomáš Baťa |
| Citát | |
| Dělat věci lépe, výnosněji ... Podle vercajku, poznáš řemeslníka. Má-li to moc pěkné, tož tím moc neudělal. Má-li v nepořádku, tož má i vši.[1] | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| I. manželka | Anna Minaříková (ovd. Bartošová) |
|---|---|
| nevlastní dcera | Josefa Bartošová(Novosadová, pozd. Klausová) |
| syn | Antonín Baťa ml. |
| dcera | Anna Baťová-Schiebelová |
| syn | Tomáš Baťa |
| vnuk | Tomáš Baťa ml. |
| pravnuk | Thomas George Baťa
|
| II. manželka | Ludmila Hrušťáková (ovd. Kovaříková) |
| syn | Jan Antonín Baťa |
| syn | Jindřich Baťa |
| syn | Leopold Baťa |
| syn | Bohuslav Baťa |
| dcera | Marie Baťová |
| pravnuk | John Baťa – Nash |
Narodil se ve Zlíně 1. srpna 1844 jako nejmladší z osmi dětí v ševcovské rodině. Není překvapivé, že i jeho otcem byl švec. U otce se také vyučil. Antonín Baťa již od malička projevoval určitou podnikavost, silnou vůli, fantazii a výřečnost, což z něj činilo velmi zajímavé a pozoruhodné dítě.
O jeho mládí není příliš mnoho zpráv. Více informací (spíše vzpomínek) přinesl až autobiografický román "Román života" jeho syna Jana Antonína. Po vyučení se Antonín Baťa vydal do světa na zkušenou. Po návratu ze zkušené po různých moravských a rakouských městech, kde kvetlo ševcovství, si založil ve Zlíně svoji vlastní obuvnickou živnost. Vyráběl valašské papuče a jako první se pustil do výroby flokované kožené obuvi, kdy se bota spojuje pomocí floků, a současně vyráběl ještě kožené boty pro sedláky. Kromě výroby bot získal později také sušárnu na ovoce.
V práci byl vytrvalý a přesný. Svou podnikavost a silnou vůli uplatnil především v obchodě. Věděl, že základem jakéhokoliv úspěšného podnikání je prodej. Věnoval se obchodu s ovocem a sodovkou. Jeho společníky v podnikání byli Filip Baťa a Jan Kašpárek. Obchodoval také s uhlím, na jarmarcích a poutích prodával cukrovinky (na ty měl speciální velký kufr, na kterém spával Jan Antonín). V roce 1869 se oženil s Annou Minaříkovou-Bartošovou, která byla vdovou po Františku Bartošovi. Vyženil sňatkem velkou ševcovskou dílnu ve Zlíně, kterou dříve dobře vedl tragicky zesnulý František Bartoš (byl loupežně zavražděn). A nevlastní dceru Josefu Bartošovou, později Novosadovou. Po smrti Jana Novosada se provdala za vrátného fy Baťa Huberta Klause, jehož vyprávění z cest po USA inspirovalo Tomáše Baťu k cestě za oceán.
Z manželství S Annou Minaříkovou (ovd. Bartošovou) vzešly tři děti, Tomáš Baťa (1876–1932), Antonín Baťa mladší, který zemřel svobodný, a Anna Baťová, která zemřela v roce 1936 ve svazku s Jindřichem Schiebelem.
V roce 1886 se Antonín Baťa odstěhoval s celou rodinou do Uherského Hradiště, do tehdejšího centra ovocnářského kraje, který byl v té hospodářsky silnější než kamenitý kraj zlínský.
Po 16 letech manželství se oženil podruhé s Ludmilou Hruščákovou z Osvětiman. Měl s ní 5 dětí: Jana Antonína, Leopolda, Bohuslava, Marii (provd. Hlavničkovou). Původně odešel ze Zlína proto, aby v Hradišti vyráběl něco jiného nežli huněné válenky (huněné vysoké holínky), ale ironií osudu zde zakládá první firmu Baťa: Anton Bata, erste wallachische Hunya & Filzschuhe – Erzeugung (Anton Baťa, první valašské huněné a plstěné boty-Výroba), jejich výroby se držel až do smrti v roce 1905. Prodej sodovky poté zdědil (resp. po Ludmile Hruščákové) nevlastní syn Josef. V domě žilo cca 16 lidí. 3 učni a 3 tovaryši, 6 dětí, rodiče a sestra Ludmily Celestýna Hruščáková a poté Lidka Klímková z Osvětiman, která pomáhala s domácností.
Rybárny byly v té době řemeslné předměstí Uherského Hradiště, kde převažovalo německé obyvatelstvo a ráz byl také více německý. Zlín byl v té době ryze českým městečkem a pozemky v okolí vlastnila převážně šlechta. Tomáši Baťovi v dětství německý ráz Hradiště příliš nevyhovoval.
Antonín Baťa měl zpočátku ambice se realizovat v nákupu a prodeji ovoce, jelikož obuvnickou dílnu si pořídil trochu později a ze začátku byla velmi skromná. Na počátku svého působení v Hradiši nalezl "azyl" v domě obuvníka Miškéře čp. 144 ve Františkánské ulici v centru města. Později si koupil dům č.p. 2 na předměstí v Rybárnách, kde žili především ševci. V roce 1897 si v domku otevřel výrobu a obchod se sodovkou.
Později zde zřídil menší ševcovskou dílnu, ta měla pouze 3-4 tovaryše. Dílna se postupně rozrůstala až na jakýsi menší závod, který rozměry přesahoval pouze typický rodinný podnik. Na začátku dílna vyráběla jen pro trh ve městě a pokryla tak potřebu po kvalitní obuvi hradišťského měšťanstva.
Později pronikla její produkce i do okolí, na Uherskobrodsko a Bojkovicko. Později zaměstnával externě 10 dalších ševců v okolních vesnicích, kteří vyráběli boty zcela samostatně jen podle zakázek a poté je nosili do Rybáren, kde byli vyplaceni. Baťa se věnoval také propagaci svých výrobků, jedná se o jakési první aplikované reklamní postupy v rodině Baťů (i když forma byla velmi primitivní) např. předváděl osobně své nové výrobky na radnici města.
Antonín Baťa pocházel z rozsáhlé zlínské ševcovské rodiny. Narodil se do tamních poměrů jako osmé dítě. Dvakrát byl ženatý, poprvé s vdovou Annou Minaříkovou (Bartošovou) ve Zlíně a podruhé s o mnoho let mladší Ludmilou Hruščákovou, která pocházela z Osvětiman, nedaleko Uherského Hradiště.
V roce 1869 se oženil s vdovou po ševci Bartošovi Annou, s níž měl tři děti: Annu, ta se provdala do Vídně za Jindřicha Schiebela, správce lukovského panství, se kterým měla později 3 děti, Antonína Baťu ml., který zemřel na tuberkulózu jako bezdětný, a nejmladšího Tomáše Baťu, který měl jednoho syna Tomáše Baťu ml. Sňatkem získal Antonín Baťa celkem rozsáhlou dílnu k podnikání a nevlastní dceru Josefu („Josefku“). První manželka Anna byla o tři roky starší.
Po smrti své manželky Anny se ještě téhož roku odstěhoval ze Zlína. V roce 1886 se oženil podruhé s vdovou po tkalci Koláříkovi z Osvětiman Ludmilou Hrušťákovou. Z druhého manželství vzešlo celkem pět dětí, uvedeni jsou podle stáří: Leopold, Bohuslav, Jan Antonín, Jindřich a nejmladší Marie. Jan Antonín poté převzal Baťův koncern, který založil Tomáš Baťa, jeho nevlastní bratr a přivedl ho k další mezinárodní prosperitě.
Antonín Baťa starší, zemřel v roce 1905, trpěl v té době již řadou neduhů.
S otcem Tomáše Bati se pojí i historie nerealizované Gahurovy sochy Mojžíše z roku 1916. Mělo se jednat o kašnu a sochu před vilu T. Bati s tématem: „Mojžíš vzal hůl a udeřil do skály, z níž vytryskla voda“. Autorem byl zlinský rodák, syn tamního ševce, František Lydie Gahura, kterého Tomáš Baťa podporoval na studiích. Ten měl na objednávku rodiny Baťů vytvořit sochu Mojžíše, tak aby se v jeho tváři zračil život "myšlenkově tvůrčí".[5] Gahura ji sochal ve volném čase vždy mezi semestry, ale výsledek nebyl podle Baťů uspokojivý: ...neupírali jsme mu to, ale zdálo se nám, že přece jenom ty svaly jsou trošku "pincgavské" ....[5]
Tomáš Baťa si postavu Mojžíše vybral pro jeho logicky jasné závěry, byl také velkým obdivovatelem Židů pro jejich udržování a chápání jejich židovské víry a náboženské kultury, které každý rozumí po svém a ve prospěch svůj a svých soukmenovců.[5]
Jan Antonín uvádí, že se Gahurova socha podobala až nezvykle mnoho jejich otci:
"Nakonec jsem se mu vysmíval, že si vzal mustr svého Mojžíše v obrazu mého otce, a sice v tom, který Leopold, tehdy gymnazista a zručný malíř, namaloval uhlem jako dárek mamince k Vánocům. Když jsme srovnávali potom sochu a obraz, ukázalo se, že jsem byl v té legraci blíže pravdě, nežli se mi prvotně zdálo..."[5]
Socha měla stát na zahradě vily, ale k finalizaci díla nikdy nedošlo, zůstalo jen v návrhu.[6]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
