Andrej Gjurič
český poslanec (1992–1998), člen České národní rady, místní politik a psycholog From Wikipedia, the free encyclopedia
Andrej Gjurič, v srbské variantě Gjurić (29. listopadu 1938 Praha – 27. září 2015[2] Chraštice), byl český spisovatel, psycholog a politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, ODS, pak za Unii svobody.
| PhDr. Andrej Gjurič | |
|---|---|
| Poslanec České národní rady | |
| Ve funkci: 1990 – 1992[1] | |
| Poslanec Poslanecké sněmovny | |
| Ve funkci: 1993 – 1996 | |
| Ve funkci: 1998 – 1998 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Občanské fórum ODS (1991-98) US (1998-) |
| Narození | 29. listopadu 1938 Praha Československo |
| Úmrtí | 27. září 2015 (ve věku 76 let) Chraštice Česko |
| Rodiče | Alexander Gjurič |
| Příbuzní | Růžena Vacková teta |
| Profese | spisovatel, politik a psycholog |
| Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
Andrej se narodil do rodiny lékaře Aleksandra Gjuriće (1898–1944) bosenskosrbského původu a Češky Jiřiny Vackové (1908–?), pocházející z rodiny doc. MUDr. Bohumila Vacka. Jeho otec získal vládní stipendium v Praze, kde pak vystudoval lékařskou fakultu a posléze na ni i habilitoval.[3][4] Za nacistické okupace se Aleksandar zapojil do odbojové organizace Politické ústředí a ÚVOD, načež roku 1942 byl zatčen a 16. 8. 1944 popraven v Drážďanech.[5] V odboji byla aktivní i Andrejova teta Růžena Vacková (1901–1982), od roku 1947 profesorka na Karlově univerzitě v Praze a poté roku 1952 komunistickým režimem odsouzená na 22 let za velezradu.[6]
V době komunistického režimu Andrej nemohl řádně studovat vysokou školu, vykonával nejrůznější povolání, například v pomocníka pivovaru nebo knihovníka. V šedesátých letech 20. století mohl dálkově vystudovat filozofickou fakultu a stal se psychologem. Publikoval odborné studie, ale i fejetony a pohádky,[7][8] v roce 1983 vydal knížku Kam běží modrá liška, za kterou dostal cenu Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti.[9]
Po sametové revoluci se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen za Občanské fórum do České národní rady.[10] Roku 1991 patřil mezi zakládající členy ODS.[11] Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za ODS (volební obvod Praha). Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.[12][13][14]
Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V červenci 1995 při parlamentní rozpravě označil poslance republikánské strany Jana Vika za fašistu. V roce 1996 mu soud nařídil, aby se Vikovi omluvil.[15] V roce 1998 ale vrchní soud tento verdikt i povinnost omluvy zrušil.[16] Ve volbách v roce 1996 mandát neobhájil.[17] V senátních volbách roku 1996 pak zamýšlel kandidovat do senátu za ODS za senátní obvod č. 18 – Příbram, ale ústřední volební komise zpočátku jeho kandidaturu pro formální nedostatky v registraci zamítla.[18] Nakonec se voleb zúčastnil. 1. kolo vyhrál se ziskem 29 %, ale ve 2. kole ho porazil a senátorem se stal sociální demokrat Zdeněk Vojíř.[19]
Počátkem roku 1998 nastoupil do Poslanecké sněmovny jako náhradník (poté, co rezignoval poslanec Zdeněk Zajíček[20]), přičemž zasedl do poslaneckého klubu nově vzniklé Unie svobody.[21] Již na jaře 1998 ale podepsal analýzu Jednadvacet záznamů o pravicové havárii, kterou vytvořil Milan Uhde, v níž se kriticky vyjadřuje o nově vzniklé Unii svobody.[22] V sněmovních volbách v roce 1998 neúspěšně kandidoval za Unii svobody.[23]
V komunálních volbách roku 1998 byl zvolen do zastupitelstva městské části Praha 2 za Unii svobody. Profesně se uvádí jako psycholog.[24] V roce 1999 se uvádí jako předseda sdružení Fokus, zaměřeného na integraci duševně nemocných.[25]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.