česká grafička From Wikipedia, the free encyclopedia
Alena Kučerová (* 28. dubna 1935 Praha) je česká grafička.
| Alena Kučerová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. dubna 1935 (89 let) Praha |
| Povolání | výtvarnice, tiskařka, grafička, ilustrátorka a sklářská výtvarnice |
| Příbuzní | Joe Kučera[1] (sourozenec) |
| Ocenění | Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění (2023) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alena Kučerová se narodila na Vinohradech v Praze. Otec byl obchodní zástupce textilních firem, uměl dobře německy a cestoval. Měl sbírku obrazů významných umělců 19. století. Působil také jako profesionální fotbalista v klubu FC Lyon. Po roce 1948 se skrýval v ilegalitě a působil jako agent-chodec. Roku 1953 byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, který mu byl později zmírněn na 25 let žaláře. Alena od třinácti let žila pouze s matkou. Později byla zatčena i její matka a po dva roky žila sama pouze s mladším bratrem Josefem. Otec byl vězněn ve Valdicích, Leopoldově, Ruzyni a v Jáchymově a byl propuštěn roku 1965, když onemocněl rakovinou a krátce poté zemřel.[2]
Studovala nejprve na Vyšší škole bytového průmyslu (1950–1954) a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Antonína Strnadela (1954–1959). Studium po politických prověrkách předčasně, ale řádně ukončila. Mezi její spolužáky a přátele ve škole patřil Antonín Tomalík a Rudolf Volráb. Ještě během studií se seznámila se sklářským výtvarníkem a pozdějším manželem Vladimírem Kopeckým.[3]
V roce 1961 ji přivedla do skupiny UB 12 její blízká přítelkyně Adriena Šimotová. Alena Kučerová měla ateliér v pražské Řásnovce, ale po restituci domu a záminkou rekonstrukce musela roku 1996 ateliér opustit. Při nešetrném vystěhování dělníci zničili její tiskařský lis, který byl pro ni nenahraditelný. Přestěhovala se do domku po prarodičích ve Lhotě a s tvorbou grafiky definitivně skončila.
Jejím bratrem je jazzový saxofonista Joe Kučera, který roku 1969 emigroval přes Jugoslávii a Vídeň do Německa.
Ačkoliv v Československu nesměla oficiálně vystavovat, mohla obesílat alespoň některé zahraniční přehlídky, kde také získala řadu ocenění.
V roce 1963 poprvé zapojila do svých grafik nový technický prvek – perforovaný bod. Pracovala s ním různě – nejdříve samostatné perforované body kombinuje se suchými jehlami, později spojuje do čar a linií, jindy z nich vytváří geometrický rastr. Nová technika si vymínila i změnu matric. Drahé zinkové plechy nahradila levným konzervovým plechem z pocínovaného železa, který umožňuje dosáhnout plastičnosti reliéfu. Od roku 1965 také poprvé vedle svých grafik vystavuje jako svébytná umělecká díla i použité matrice.
V grafických listech z druhé poloviny 60. let se zaměřila na zobrazování člověka ve zcela běžných až banálních životních situacích. Část grafik věnovala tématu moře, vzpomínkám na pláže, černomořské pobřeží a dynamiku vln. Celá 70. a 80. léta se k těmto tématům příležitostně vracela. V roce 1967 se podílela na výzdobě československého pavilonu pro Expo v Montrealu, pro který navrhla skleněnou vitráž. V době, kdy byl normalizační tlak nejsilnější, ztratila Kučerová jakoukoli možnost vystavovat. Uchýlila se do svého nového ateliéru na pražském Starém Městě, který získala od Václava Boštíka, a začala se zabývat žánrovými tématy, v jejich grafikách se objevuje motiv zvířat.
V 80. letech nahrazuje figuraci tématem krajiny. Autorka ji totiž vnímá a prožívá ze sedla svého koně. Na počátku 90. let se její tvorba zásadně proměnila. Vizuální obraz krajiny v grafikách zredukovala a rozložila na elementární části a začala se soustřeďovat na samotný detail. Kučerová se také vrací k dílu německého básníka Christiana Morgensterna, jehož poezii poprvé ilustrovala ještě v dobách svých studií.
V roce 1996, kdy nešťastnou souhrou okolností přišla o svůj pražský ateliér a zároveň o svůj tiskařský lis, s grafikou skončila. Natrvalo odešla z Prahy a žije v naprostém soukromí na venkově. Zásadní životní změna se zákonitě odrazila také v charakteru další její tvorby. Pracuje na rozsáhlém souboru závěsných asambláží, v nichž podobně využívá nejchudší materiál, který nalézá ve svém okolí. Namísto dírkovaných otvorů zde pracuje s body vytvořenými zatlučenými hřebíčky, pracuje s proutky, prkny a starými kartony, a vrací se i k výrazné barevnosti.
Společné výstavy od roku 1962 (několik set) – podrobně viz abART
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
