Remove ads
zaniklá osada v Česku From Wikipedia, the free encyclopedia
Aldašín (německy Waldaschin) je zaniklá obec, která se nachází na katastru obce Jevany v okrese Praha-východ. Na jejím místě je dochován pouze kostel sv. Jiří, ten je spolu s hřbitovem obrostlý smrkovým lesem.[2] Vesnice patřila k nejstarším v okolí.[1]
Aldašín | |
---|---|
Kostel sv. Jiří na místě zaniklé obce | |
Lokalita | |
Charakter | zaniklá obec |
Obec | Jevany |
Okres | Praha-východ |
Kraj | Středočeský kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°58′3″ s. š., 14°49′56″ v. d. |
Základní informace | |
Nadmořská výška | 427[1] m n. m. |
Aldašín | |
Další údaje | |
Zaniklé obce.cz | 15531 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Název Aldašín vznikl ze staršího tvaru Udašín či Vodašín. Existují dvě teorie objasňující vznik tohoto názvu – buď může být odvozen od vlastního jména zakladatele – Udaše či Udajsi, případně může název vycházet ze spojení německých slov Wald (les) a Asche (popel).[3][4]
Vesnice byla položena na sever od kostela sv. Jiří a byla tvořena přibližně 10 usedlostmi, mezi ně patřily obytné budovy, hospodářské stavby a byly zde nalezeny i pozůstatky menších vodních nádrží.[1] V okolí vzniklo i několik rybníků, některé z nich později zanikly.[1] Severně od kostela stálo neopevněné šlechtické sídlo, stavba měla zděný kamenný suterén, vrchní část byla dřevěná; kromě stavení palácového charakteru se zde nacházelo několik obytných a hospodářských staveb. Sídlo shořelo v 15. století a později již nebylo obnoveno.[1]
Na místě bylo nalezeno pohřebiště s popelnicemi.[1] První písemná zmínka o pastevecké osadě Aldašín pochází z roku 1344, byla to tehdy pastevní víska.[1][3] Později byla vesnice přeměněna na zákupní rolnickou ves.[1] V roce 1352 byl Aldašín připomínán jako plebánie, s chrámem sv. Bartoloměje (později bylo zasvěcení změněno na sv. Jiří).[1][3][5] K obci dále náležely osady Bohumil, Cukmantl, Drbohlavy, Jevany a jevanský a penčický mlýn.[3] V roce 1358 získal Ješek z Kostelce obec Aldašín jako léno od Karla IV., patřil tedy k černokosteleckému panství.[3] Za husitských válek byla opuštěna místní fara a obec definitivně zpustla po roce 1645, kdy byla za třicetileté války vypálena.[3] Pokusy o znovuosídlení v roce 1690 nebyly úspěšné, následně ale byl starý kostel v roce 1729 přestavěn a barokizován na popud majitelky panství, Marie Terezie z Lichtenštejna.[3][4][5] Kostel byl v roce 1771 doplněn na západním průčelí věží s osmibokou helmicí.[4]
Díky své poloze v hlubokých lesích se Aldašín stal vyhledávaným poutním místem, tradice poutí však byla ukončena po komunistickém puči v 50. letech 20. století.[3]
Podobný historický osud sdílí obec i s nedalekými vesnicemi Bohumil, Penčice, Cukmantl a Drbohlavy, případně i vzdálenějšími Janovicemi u Říčan.[4]
Kolem kostela se rozkládá funkční hřbitov s márnicí,[6] je na něm pochován mj. biskup Jan Lebeda, dokumentarista Jan Špáta, hudební skladatel Karel Svoboda[7] či generálmajor Jiří Birula[8]. V kostele sv. Jiří se konají mše pravidelně každou druhou neděli v měsíci od 14.00.[5]
Aldašín je dostupný po modré turistické značce, a tak se stal vyhledávaným turistickým cílem pro pěší i cyklisty.[4][7] Zaniklou vesnicí prochází silnice z Černých Voděrad do Kostelce, u kostela z ní odbočuje místní komunikace do Jevan. Nedaleko (od kostela na druhé straně silnice) se nachází obora Aldašín o výměře 93 ha, ta je ve správě Střediska rybářství a myslivosti Školního lesního podniku v Kostelci nad Černými lesy, který patří ČZU.[9][10] V oboře je chována černá zvěř.[11] Asi 1 km východně od kostela protéká Bohumilský potok.
V lokalitě probíhal v letech 2005–2007 archeologický průzkum.[3]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.