Abdulhamid II.

Abdülhamid II. (jiné přepisy: Abdülhamit II., Abdulhamid II., Abdü 'l-Hamíd; arab. Abd al-Hamíd II., Abdu 'l-Hamíd, arab. nepřesně Abdul Hamíd II., arab. nepřesně Abdulhamíd II.; 21. září 1842, Konstantinopol – 10. února 1918, Konstantinopol) byl turecký sultán. Rozporuplná osoba tureckých dějin. Podporoval rozvoj školství a infrastruktury a považoval se za hlavu všech muslimů (chalífa). Jeho hlavním politickým spojencem bylo Německo.

Abdulhamid II.
Narození	21. září 1842 Istanbul
Úmrtí	10. února 1918 (ve věku 75 let) Beylerbeyi Palace
Pohřben/a	Mausoleum of Mahmud II
Tituly a úřady
Sultán Osmanské říše (Pádišáh)
Období	31. srpna 1876 – 27. dubna 1909
Předchůdce	Murad V.
Nástupce	Mehmed V.
Manžel/ka	Nazikedâ Kadın Efendi Sazkâr Hanım Efendi Müşfika Kadın Efendi Peyveste Hanımefendi Fatma Pesend Hanımefendi Behice Hanımefendi Emsalinur Kadınefendi Dilpesend Kadınefendi Nurefsun Kadınefendi Mezide Mestan Kadınefendi Bedrifelek Kadınefendi Biydâr Kadın Efendi Saliha Naciye Hanım
Děti	Ulviye Sultan, Mehmet Selim Efendi, Zekiye Sultan, Fatma Naime Sultan, Naile Sultan, Mehmed Burhaneddin Efendi, Şadiye Sultan, Hamide Ayşe Sultan, Refia Osmanoglu, Abdürrahim Hayri Efendi, Mehmet Abid Efendi, Hatice Sultan, Şehzade Mehmed Abdülkadir, Mehmed Burhameddin, Prince of Turkey a Şehzade Ahmed Nuri
Otec	Abdülmecid I.
Matka	Tirimüjgan Sultan
Příbuzní	Murad V., Mehmed V., Mehmed Burhaneddin Efendi (1849-1876), Şehzade Ahmed Nureddin, Şehzade Selim Süleyman, Mehmed VI. a Ahmed Kemaleddin (sourozenci) Rahime Perestu Sultan (adoptivní rodič)
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna Řád Zvěstování velkokříž Řádu věže a meče velkokříž Řádu svatého Olafa Řád černé orlice … více na Wikidatech
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

I když zpočátku usiloval o demokratické reformy říše (první ústava^[1], vyhlášení konstituční monarchie), tak po porážce ve válce s Ruskem v roce 1878 je všechny sám zrušil. Krvavě potlačil povstání v Arménii a řecké nepokoje na Krétě, což v roce 1897 vedlo k řecko-turecké válce.

Po vítězství mladoturků byl v roce 1908 přinucen obnovit ústavu. V roce 1909 byl sesazen a poslán do vyhnanství do Soluně.

Sesazení z trůnu

Bývalý sultán byl vyhoštěn do exilu v Soluni. V roce 1912 připadla Soluň pod nadvládu Řecka a Abdulhamid se vrátil zpět do Istanbulu. Své poslední dny strávil studiem, tesařstvím a psaním memoárů v paláci Beylerbeyi u Bosporu, za doprovodu pěti manželek a dětí. Zemřel 10. února 1918, pár měsíců předtím, než se jeho bratr Mehmed V. stal sultánem. Byl pohřben v Istanbulu.

V roce 1930 dostalo devět vdov a třináct jeho dětí majetek v hodnotě 50 milionů amerických dolarů jako dědictví. Jeho celkový majetek však byl odhadován na 1,5 miliardy amerických dolarů.

Abdulhamid byl posledním sultánem Osmanské říše, který měl absolutní nadvládu v zemi. Během 33 let jeho vlády země čelila úpadku a ostatní evropské země Říši nazývaly „nemocným mužem na Bosporu“ (Řecko-turecká válka#Nemocný muž na Bosporu, Turecká válka za nezávislost#Nemocný muž na Bosporu).

Panislámismus

Související informace naleznete také v článku Osmanský chalífát.

Abdulhamid věřil, že myšlenky tanzimatu nemohou přinést zemi nesourodé názory, tak jako osmanismus. Přisvojil si nový ideologický princip – panislámismus. Od roku 1517 byli osmanští sultáni zároveň i chálífou. Tuto skutečnost chtěl Abdulhamid hojně propagovat a zdůrazňovat existenci Osmanského chalífátu. Vnímal, že v Osmanské říši žije mnoho etnik a tak jediným způsobem, jak lidi různých národností sjednotit, pro něj byla víra, tedy islám.

Povzbudil panislámismus tím, že oslovil všechny muslimy žijící v evropských státech, aby se sjednotili – např. v Rakousku albánské muslimy, v Rusku Tatary a Kurdy, ve Francii marocké muslimy a v Británii indické muslimy. Zároveň byly omezeny výsady cizinců v Osmanské říši, které byly překážkou pro efektivní vládu. Na konci jeho vlády nakonec poskytl finanční prostředky k zahájení stavby strategicky důležité konstantinopolsko-bagdádské železniční dráhy, díky čemuž se více lidem přiblížila možnost cesty do Mekky k vykonání svaté pouti. Poté, co byl sesazen z trůnu byla výstavba železnice zrychlena a dokončena díky Mladoturkům. Misionáři poté mohli být vysíláni do vzdálenějších zemí, kde mohli hlásat nadřazenost islámu a chalífátu.

Panislámismus byl značně úspěšný. Po řecko-turecké válce mnoho muslimů oslavovalo vítězství a výhru Osmanů považovali za výhru všech věřících. V muslimských oblastech byla po válce kritizována evropská nadvláda a byly vyřčeny námitky proti kolonizaci. Výzvy Abdulhamida k muslimskému cítění však nebyly vždy příliš účinné kvůli rozšířené neloajálnosti uvnitř říše. V Mezopotámii a Jemenu byla nespokojenost i mezi samotnou armádou.

Potomstvo

Sultán Abdulhamid II. měl celkem 13 manželek a 17 dětí:

Jméno	Narození	Úmrtí	Poznámky
S Emine Nazikedâ Kadınefendi (sňatek 1863) – 1 dítě
Ulviye Sultan	1868	5. října 1875	narodila se a zemřela v paláci Dolmabahçe pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho
S Bedrifelek Kadınefendi (sňatek 1868) – 3 děti
Şehzade Mehmed Selim	11. ledna 1870	4. května 1937	oženil se šestkrát, měl dvě dcery a jednoho syna zemřel v Damašku v Sýrii
Zekiye Sultan	21. ledna 1872	13. července 1950	provdala se a měla dvě dcery zemřela ve Francii
Şehzade Ahmed Nuri	11. února 1878	7. srpna 1944	oženil se a neměl žádné děti zemřel ve Francii
S Nurefsun Kadınefendi – žádné děti
S Bidar Kadınefendi (sňatek 1875) – 2 děti
Naime Sultan	3. září 1876	1945	provdala se dvakrát a měla jednu dceru a jednoho syna zemřela v Tiraně v Albánii
Şehzade Mehmed Abdülkadir	16. ledna 1878	16. března 1944	oženil se pětkrát, měl čtyři syny a dvě dcery zemřel v Sofii v Bulharsku
S Dilpesend Kadınefendi (sňatek 1883) – 1 dítě
Naile Sultan	9. ledna 1884	25. října 1957	provdala se a neměla žádné děti pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho
S Mezidimestan Kadınefendi (sňatek 1885) – 1 dítě
Şehzade Mehmed Burhaneddin	19. prosince 1885	15. června 1949	oženil se čtyřikrát a měl dva syny zemřel v New Yorku
S Emsalinur Kadınefendi (sňatek 1885) – 1 dítě
Şadiye Sultan	30. listopadu 1886	20. listopadu 1977	provdala se dvakrát a měla jednu dceru pohřbena v hrobce sultána Mahmuda II.
S Müşfika Kadınefendi (sňatek 1886) – 1 dítě
Hamide Ayşe Sultan	31. října 1887	10. srpna 1960	provdala se dvakrát a měla jednu dceru a tři syny pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho
Se Sazkar Hanımefendi (sňatek 1890) – 1 dítě
Refia Sultan	15. června 1891	1938	provdala se a měla dvě dcery zemřela v Damašku v Sýrii
S Peyveste Hanımefendi (sňatek 1893) – 1 dítě
Şehzade Abdurrahim Hayri	14. srpna 1894	1. ledna 1952	oženil se dvakrát a měl jednu dceru zemřel v Paříži
S Fatma Pesend Hanımefendi (sňatek 1896) – 1 dítě
Hatice Sultan	10. července 1897	14. února 1898	narodila se a zemřel v paláci Yıldız pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho
S Behice Hanımefendi (sňatek 1900) – 2 děti
Şehzade Ahmed Nureddin	22. června 1901	prosinec 1944	oženil se a měl jednoho syna zemřel v Paříži
Şehzade Mehmed Bedreddin	22. června 1901	13. října 1903	dvojče Ahmeda Nureddina pohřben na hřbitově Yahyi Efendiho
Se Saliha Naciye Hanımefendi (sňatek 1904) – 2 děti
Şehzade Mehmed Abid	17. září 1905	8. prosince 1973	oženil se dvakrát a neměl žádné děti zemřel v Nice ve Francii
Samiye Sultan	16. ledna 1908	24. ledna 1908	zemřela den po narození

Vyznamenání

• rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 24. července 1879^[2][3]
• rytíř Řádu zlatého rouna – Španělsko, 19. prosince 1880^[2][4]
• rytíř velkokříže Řádu Kamehamehy I. – Havajské království, 1881^[5]
• velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána – Rakousko-Uhersko, 1881^[6]
• rytíř Řádu slona – Dánsko, 13. prosince 1884^[2][7]
• rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa – Švédsko-norská unie, 11. února 1885^[8]
• velkostuha s řetězem Řádu chryzantémy – Japonsko, říjen 1887 – udělil japonský císař Meidži
• velkokříž Řádu bílého sokola – Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství, 1891^[9]
• rytíř Řádu Mahá Čakrí – Siam, 18. prosince 1892^[10]
• rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 29. července 1897
• velkokříž s řetězem Řádu Karla I. – Rumunské království, 1907^[11]
• rytíř Řádu černé orlice – Německé císařství^[2][12]
• rytíř Řádu zvěstování – Italské království^[2]
• rytíř velkokříže Řádu věže a meče – Portugalské království
• velkokomtur s meči Královského hohenzollernského domácího řádu – Německé císařství

Odkazy

Reference

1. RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija A-Ľ. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. S. 3. (makedonština)
2. Justus Perthes, Almanach de Gotha (1909) pp. 99-100 Dostupné online
3. Sveriges statskalender. 1905. s. 440 Dostupné online
4. Guía Oficial de España. 1887. s. 147 Dostupné online
5. The Royal Tourist—Kalakaua's Letters Home from Tokio to London. Editor: Richard A. Greer. 10. března 1881
6. A Szent István Rend tagjai. web.archive.org [online]. 2010-12-22 [cit. 2019-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-22.
7. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559–2009. [s.l.]: Syddansk Universitetsforlag, 2009. ISBN 978-87-7674-434-2. S. 300. (dánsky)
8. Norges statskalender. 1890. s. 595–596 Dostupné online
9. Staatshandbuch für das Großherzogtum Sachsen / Sachsen-Weimar-Eisenach (1900), "Großherzogliche Hausorden" s. 16 Dostupné online Archivováno 6. 9. 2020 na Wayback Machine.
10. Royal Thai Government Gazette. 18. prosince 1892 Dostupné online Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
11. Ordinul Carol I. Familia Regala [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. (rumunsky)
12. HENGST, Hermann. Die Ritter des Schwarzen Adlerordens. Berlín: [s.n.], 1901. S. 349.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Abdulhamid II. na Wikimedia Commons
• Osoba Abdülhamit II. ve Wikicitátech

Předchůdce: Murad V.

Osmanský sultán 1876–1909

Nástupce: Mehmed V.

Portály: Lidé | Monarchie | Osmanská říše