Remove ads
velvyslanectví v Česku From Wikipedia, the free encyclopedia
Švédské velvyslanectví v Česku se nachází na Hradčanech v Praze, v ulici Úvoz, číslo 13. Nachází se poblíž Strahovského kláštera. Z velvyslanectví je výhled na zbytek Prahy, protože budova, která se jmenuje „Na krásné vyhlídce“, se nachází na kopci. Od velvyslanectví až k Petřínu vede pěší stezka pojmenovaná po švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi, který zachránil tisíce Židů před holocaustem. Na velyslanectví pracují čtyři úředníci ze Švédska a pět místních zaměstnanců.[1] Úkolem je poskytovat služby švédským občanům v Česku a podpora švédské kultury a obchodu v hostitelské zemi.
Švédské velvyslanectví v Praze | |
---|---|
Švédské velvyslanectví v Praze | |
Účel stavby | |
zastupitelský úřad | |
Základní informace | |
Další majitelé | JUDr. Josef Růžička (první majitel domu) |
Poloha | |
Adresa | Úvoz 13, Praha, Česko |
Souřadnice | 50°5′15,11″ s. š., 14°23′27,54″ v. d. |
Švédské velvyslanectví v Praze | |
Další informace | |
Web | www.swedenabroad.com/Prague |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jméno | Období | Titul | Akreditace |
---|---|---|---|
Gerhard Löwen | 1921–1932 | Vyslanec | |
Knut Richard Thyberg | 1931–1933 | Chargé d’affaires (jednající) | |
Joen Lagerberg | 1932–1935 | Chargé d’affaires | |
Joen Lagerberg | 1935–1937 | Vyslanec | |
Folke Malmar | 1937–1939 | Vyslanec | |
Torsten Hammarström | 1945–1947 | Vyslanec | |
Wilhelm Winther | 1947–1950 | Vyslanec | |
Sven Allard | 1951–1954 | Vyslanec | Také akreditován pro Budapešť. |
Carl Olof Gisle | 1954–1959 | Vyslanec | |
Karl Fredrik Almqvist | 1959–1962 | Velvyslanec | |
Harry Bagge | 1963–1969 | Velvyslanec | Také akreditován pro Budapešť 1963–1964. |
Agda Rössel | 1969–1953 | Velvyslanec | |
Carl-George Crafoord | 1973–1976 | Velvyslanec | |
Marc Giron | 1976–1977 | Velvyslanec | |
Sigge Lilliehöök | 1978–1979 | Velvyslanec | |
Bengt Rösiö | 1979–1981 | Velvyslanec | |
Olof Skoglund | 1981–1985 | Velvyslanec | |
Karl-Vilhelm Wöhler | 1985–1988 | Velvyslanec | |
Lars-Åke Nilsson | 1988–1991 | Velvyslanec | |
Lennart Watz | 1992–1996 | Velvyslanec | Také akreditován pro Bratislavu 1993–1996. |
Ingmar Karlsson | 1996-2001 | Velvyslanec | Také akreditován pro Bratislavu. |
Harald Fälth | ????–2006 | Velvyslanec | |
Catherine von Heidenstam | 2006-2010 | Velvyslanec | |
Annika Jagander | 2011–2016 | Velvyslanec | |
Viktoria Li | 2016–2020 | Velvyslanec | |
Fredrik Jörgensen | 2020–dosud | Velvyslanec |
Palácovou vilu si nechal postavit český právník a diplomat JUDr. Josef Růžička (1889–1942)[2][3] v roce 1928 pro sebe a svoji rodinu. Do 20. let 20. století na tomto místě stával hostinec „Na krásné vyhlídce“ a nová budova si tento název ponechala.[2][3] Vila byla navržena architektem Tomášem Šaškem. Dalším obyvatelem domu „Na krásné vyhlídce“ byl zeť Josefa Růžičky – spisovatel a ornitolog Veleslav Wahl. V domě v podkroví našla (v letech 1928 až 1994) svůj domov i automobilová závodnice Eliška Junková. V roce 1945 si švédská ambasáda pronajala od Anny, vdovy po zavražděném JUDr. Josefu Růžičkovi, část budovy a Annu v ní nechala bydlet. V roce 1948 byla budova znárodněna a ohroženou Annu dál chránila švédská ambasáda.[4][5] Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 byla budova vrácena zpět rodině původních majitelů. Tatiana, dcera Anny Růžičkové, svoji polovinu domu darovala švédské ambasádě jako poděkování za to, jak se starala o její matku. Druhou polovinu nemovitosti odkoupila švédská ambasáda od jiného vlastníka, takže od roku 1993 patří už celý objekt ambasádě .[5]
JUDr. Josef Růžička (13. července 1889 – 23. května 1942)[6] byl český právník a diplomat. Před druhou světovou válkou byl majitelem brusírny diamantů v Turnově a vlastníkem několika nemovitostí.[7] Od roku 1932 působil také jako honorární konzul republiky Panama s právem vydávat víza.[2][3][7] Za protektorátu se zapojil do protiněmecké činnosti (vydával panamská víza československým židům k vycestování z protektorátu a tím jim umožnil zachránit si život před nacistickou perzekucí).[2][3] (Vydával také víza Židům ze Slovenského štátu, Rakouska a Polska.[7] Pomohl odejít do bezpečí exilu minimálně osmdesáti německým antifašistům pronásledovaným z politických důvodů.[7])
V roce 1996 byla náhodně nalezena (vesměs jím) ručně psaná evidenční „Kniha vystěhovaleckých víz do Panamy od roku 1929 do roku 1939“.[6] Ze zápisů byla na první pohled patrná nesrovnalost: V letech 1929 až 1937 bylo vydáno jen 9 víz, zatímco od roku 1938 do roku 1939 už to bylo asi 1500 víz vydaných převážně osobám s židovskými jmény a s různými národnostmi (jednalo se o české, polské, rakouské a německé Židy).[6]
JUDr. Josef Růžička byl ale udán příslušníkem gestapa, který bydlel nejspíše v sousedství jeho domu.[2][3] Dne 4. října 1941[6] byl Růžička ve svém domě zatčen gestapem[6] a deportován nejprve na tři měsíce[7] do věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně[6][7] a poté byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.[2][3] Intervence protektorátního prezidenta Emila Háchy nebyla nic platná.[7] Druhou světovou válku Josef Růžička nepřežil, dne 23. května 1942 byl v KT Mauthausen zavražděn (ubit dozorcem[7] na schodech do kamenolomu[7]).[2][3] Jeho osud připomíná kámen zmizelých instalovaný v dlažbě před budovou švédského velvyslanectví.[2][3]
Ornitolog Veleslav Wahl byl zetěm JUDr. Josefa Růžičky, neboť se oženil s jeho dcerou Taťánou Růžičkovou. Veleslav Wahl během druhé světové války působil v domácím odboji. Založil mládežnickou zpravodajskou skupinu, která se v roce 1943 spojila se skautskou odbojovou skupinou, a v květnu 1945 již velel celé Zpravodajské brigádě v síle tří praporů, tzn. velel skupině čítající asi 2000 odbojářů. Za svoji protiněmeckou činnost dostal po skončení druhé světové války Československý válečný kříž a další dvě vyznamenání. Ke konci druhé světové války se Wahl seznámil s československý vojákem, příslušníkem britského paravýsadku Platinum-Pewter, kapitánem Jaromírem Nechanským, který byl v pražském květnovém povstání 1945 vojenským pověřencem České národní rady. V době květnového povstání 1945 a bezprostředně po skončení druhé světové války byl Veleslav Wahl nejmladším členem České národní rady. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se Veleslav Wahl zapojil do činnosti odbojové skupiny majora Jaromíra Nechanského a pomáhal organizovat domácí 3. odboj. Nechanský se pokusil vytvořit zpravodajskou skupinu Holub–Slavík (H–S). Nechanský i Wahl se však stali oběťmi provokace náčelníka kontrarozvědky. V srpnu 1949 StB zatkla jednoho z příslušníků skupiny H–S. Dne 30. srpna 1949 byl Jaromír Nechanský odeslán na dovolenou a 4. září 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady, vyzvědačství a spolčení proti republice, za což byl dne 14. června 1950 odsouzen k trestu smrti, ztrátě hodnosti a vyznamenání. Veleslav Wahl byl zatčen počátkem září 1949 a dne 22. dubna 1950 byl odsouzen k trestu smrti. Nechanský i Wahl byli popraveni v pankrácké věznici dne 16. června 1950 v ranních hodinách. Na fasádě domu „Na krásné vyhlídce“ připomíná Veleslava Wahla pamětní deska z projektu Poslední adresa. [p 1]
Po smrti svého manžela finančníka, bankéře a československého automobilového závodníka Čeňka Junka se v roce 1928 přestěhovala Eliška Junková do bytu v podkroví domu „Na krásné vyhlídce“ (na adrese: Úvoz 156/13, Praha 1-Hradčany),[8] kde žila až do své smrti (do roku 1994). V roce 2000 byla odhalena na budově pamětní deska, na níž je ovšem chybně uveden rok, kdy začala v domě bydlet (1930 místo správného 1928).[9]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.