smlouva From Wikipedia, the free encyclopedia
Šimodská dohoda (下田条約; úplným názvem Smlouva o obchodu a plavbě mezi Japonskem a Ruskem, 日露和親条約) podepsaná 7. února 1855 byla první smlouvou uzavřenou mezi carským Ruskem a Japonskem, tehdy pod vládou šógunů. Následovala krátce po uzavření smlouvy z Kanagawy podepsané mezi Japonskem a Spojenými státy, kterou skončila 220 let trvající politika izolace Japonska (sakoku). Dohoda otevřela ruským lodím přístavy Nagasaki, Šimoda a Hakodate, zřídila ruský konzulát v Japonsku a stanovila hranice mezi Japonskem a Ruskem.[2]
| Šimodská dohoda | |
|---|---|
| dohoda ze Šimody | |
 Japonská kopie smlouvy ze Šimody ze 7. února 1855 | |
| Téma | smlouva o přátelství |
| Data | |
| Podepsáno | 7. února 1855 |
| Místo podepsání | Šimoda |
| Strany | |
| Signatáři | Morijama Einosuke Jevfimij Vasiljevič Puťjatin[1] |
| Podepsané země |  Šógunát Tokugawa, Japonsko Ruské impérium |
| Obsah | |
| Důvod | navázání styků |
Od počátku sedmnáctého století šógunát Tokugawa izoloval zemi od vnějších vlivů. Zahraniční obchod probíhal jen s Holanďany a s Číňany a výhradně v Nagasaki, pod přísným dohledem vlády, která si podržela monopol. První kontakty mezi Japonskem a Ruskem navázali na ostrově Hokkaidó s klanem Macumae kupec Pavel Sergejevič Lebeděv-Lastočkin v roce 1778 a oficiální posel Adam Laxman v roce 1792.
Ivan Fjodorovič Kruzenštern v závěru své výpravy kolem světa dlel v letech 1804–1805 šest měsíců v nagasackém přístavu, ale navázat diplomatické či obchodní styky se mu nepodařilo.
V roce 1846 připlul do Japonska komodor James Biddle v čele americké výpravy, aby podle oficiálního pověření žádal otevření japonských přístavů obchodu, ale odmítnut odplul zpět.[3]
O pár let později Rusové zjistili, že Spojené státy připravují cestu komodora Matthewa Perryho, který měl přimět Japonsko k otevření třeba i prostřednictvím politiky dělových člunů, bude-li to nezbytné. Pokud by uspěl, obávalo se Rusko většího amerického vlivu v tichomořské oblasti a v Asii a nejvýhodnější pozice Ameriky v Japonsku. Proto okamžitě obnovilo plány diplomatické výpravy na Dálný východ. Ruský ministr zahraničních věcí Karl Nesselrode jmenoval do čela mise viceadmirála Jevfimije Vasiljeviče Puťjatina. Výpravy se účastnilo několik sinologů, řada vědců a inženýrů a také spisovatel Ivan Alexandrovič Gončarov. Výprava čtyř lodí dosáhla Japonska 21. srpna 1853, po mnoha těžkostech a obtížném vyjednávání se podařilo smlouvu 7. února 1855 podepsat.
Šimodská smlouva obsahuje devět článků:
| Článek | Obsah |
|---|---|
| I | Mír mezi Ruskou říší a Japonskou říší, ochrana osob a majetku obou států |
| II | Hranice mezi Japonskem a Ruskem se stanovuje mezi Etorofu a Urupem, přičemž status Sachalinu zůstává nerozhodnut |
| III | Šimoda, Hakodate a Nagasaki se otevřou pro ruské lodě |
| IV | Ztroskotaní námořníci dostanou pomoc |
| V | Barterový obchod je povolen v Šimodě a v Hakodate |
| VI | Ruský konzul se usídlí v Šimodě nebo v Hakodate |
| VII | Veškeré otázky nebo problémy týkající se Japonska rozhoduje japonská vláda |
| VIII | Vzájemná extrateritorialita pro občany Ruska a Japonska v druhé zemi |
| IX | Doložka nejvyšších výhod pro Rusko |
| XII | Smlouva bude ratifikována do 18 měsíců od podpisu |
Smlouva otevřela Nagasaki, Šimodu a Hakodate ruským lodím k opravám a zásobení, ruský konzul získal povolení usídlit se v jednom z těchto měst a Rusko obdrželo doložku nejvyšších výhod. Hranice mezi Japonskem a Ruskem byla stanovena mezi ostrovy Etorofu a Urup s tím, že statut Sachalinu zůstal nerozhodnut.
Den podpisu smlouvy se od roku 1981 v Japonsku připomíná jako Den severních teritorií.
V roce 1997 bylo v Japonsku natočeno anime Bakumacu no Spasibo,[4] které je v Rusku známé jako Трудная дружба.[5] Kazetu s filmem daroval japonský ministerský předseda Rjútaró Hašimoto ruskému prezidentu Borisi Jelcinovi v roce 1997 při nezávazném setkání v Krasnojarsku.[6]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
