Ču-jin fu-chao

Bopomofo (oficiálně 注音符號, ču-jin fu-chao, zhuyin fuhao – „fonetické znaky“) je čínské písmo, vytvořené na počátku dvacátého století jako fonetická alternativa znakového písma.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Byla vytvořena Výborem pro sjednocení výslovnosti v letech 1912–1913, formálně vyhlášena byla v roce 1928. Zhruba od padesátých let bylo v pevninské Číně vytlačováno pchin-jinem (pinyinem), tedy upravenou latinkou, na Tchaj-wanu se však bopomofo stále běžně používá k výuce znaků na základních školách a také jako způsob zadávání čínských znaků do počítačů a mobilních telefonů, i na Tchaj-wanu se však od bopomofa upouští ve prospěch latinky (viz také tchajwanský pchin-jin).^[zdroj?] Je používán jako primární písmo pro některé domorodé tchajwanské jazyky a je na něm také založena čínská varianta Braillova písma.

Cílem bopomofa nebylo nahradit znakové písmo, ale umožnit pomocný fonetický přepis čínštiny pro vědecké a výukové účely. Znaky písma bopomofo vytvořil filolog a kaligraf Čang Ping-lin zjednodušením čínských znaků, převážně různých starobylých a zaniklých variant. Znaků je třicet sedm, zastupují hlásky a některé hláskové skupiny tak, aby bylo možné zapsat všechny čínské slabiky (později bylo připojeno několik dalších znaků pro vyjádření nářečních hlásek). Tóny se v bopomofo značí diakritikou, píše se zleva doprava.

Tabulka písma

Bopomofo	Pinyin	Český přepis
ㄅ	b	p
ㄆ	p	pch
ㄇ	m	m
ㄈ	f	f
ㄉ	d	t
ㄊ	t	tch
ㄋ	n	n
ㄌ	l	l
ㄍ	g	k
ㄎ	k	kch
ㄏ	h	ch
ㄐ	j	ť
ㄑ	q	čch
ㄒ	x	s
ㄓ	zh	č
ㄔ	ch	čch'
ㄕ	sh	š
ㄖ	r	ž
ㄗ	z	c
ㄘ	c	cch
ㄙ	s	s
ㄧ	i, y	'
ㄨ	u, w	ü
ㄩ	ü, yu	u
ㄚ	a	a
ㄛ	o	o
ㄜ	e	e
ㄝ	ê	e
ㄞ	ai	aj
ㄟ	ei	ej
ㄠ	ao	ao
ㄡ	ou	ou
ㄢ	an	an
ㄣ	en	en
ㄤ	ang	ang
ㄥ	eng	eng
ㄦ	er	er
ㄭ	-i	i

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ču-jin fu-chao na Wikimedia Commons