Černínský palác

Černínský palác v Praze

Základní informace
Sloh	Baroko
Architekt	Francesco Caratti (hlavní architekt)
Výstavba	17. století
Přestavba	1949–1954
Materiál	zdivo
Stavebník	Humprecht Jan Černín z Chudenic
Další majitelé	Černínové z Chudenic
Současný majitel	Ministerstvo zahraničí ČR
Poloha
Adresa	Loretánské náměstí 101/5 Praha 1, Hradčany 118 00 Praha 011, Česko Česko
Ulice	Černínská a Loretánské náměstí
Souřadnice	50°5′19,77″ s. š., 14°23′24,61″ v. d.

Další informace
Rejstříkové číslo památky	39682/1-962 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Palác nechal postavit rakouský diplomat hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic po roce 1664 (kde také zde později přesunul svou rodovou sbírku) – odtud pak jeho název. Jedná se o jednu z největších barokních budov v Praze vůbec. Stavba byla poničena během války o rakouské dědictví ve 40. letech 18. století, znovu pak v roce 1757, kdy jej poškodila pruská dělostřelba. Palác také díky tomu prošel řadou pozdně barokních přestaveb a dodatečných rekonstrukcí. Během druhé světové války jej přebudovali i nacisté.

Od roku 1777 palác již nesloužil svému původnímu určení (v roce 1778 byla významná obrazárna rodu Černínů vydražena) a byl užíván k různým jiným účelům, mimo jiné jako lazaret s lékárnou, útulek pro chudé, nájemní dům, dílny, kasárna či výtvarná galerie.

V letech 1928 až 1934 byl částečně přestavěn pod vedením architekta Pavla Janáka. V letech 1933 až 1939 pak došlo k novodobému rozšíření paláce o tzv. Janákovu přístavbu, kde dodnes sídlí převážná většina administrativních útvarů Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Palác sám má z hlediska novodobých českých dějin dosti pochmurnou historii, v období tzv. Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945 zde bylo umístěno sídlo úřadujícího říšského protektora pro Čechy a Moravu, dne 10. března 1948 zde za dodnes ne zcela jasných okolností zahynul někdejší ministr zahraničních věcí Jan Masaryk, který zde měl také svůj byt; byl ráno nalezen na nynějším nádvoří Jana Masaryka.

Na počátku devadesátých let 20. století byla v Černínském paláci podepsána smlouva o rozpuštění Varšavské smlouvy.

Remove ads

Tvůrci paláce

Architekti

Giovanni Lorenzo Bernini – autor prvních skic návrhu paláce (v roce 1666)
Francesco Caratti – hlavní architekt původní stavby
Giovanni Battista Maderna, Domenico E. Rossi, Giovanni B. Alliprandi – další architekti od roku 1683
František Maxmilián Kaňka – autor dostavby z roku 1720
Anselmo M. Lurago – autor rekonstrukce paláce z 18. století po vyplenění paláce francouzskými vojsky
Antonín Wolf – autor přestavby na kasárna v polovině 19. století
Pavel Janák – autor přístavby z 30. let 20. století
Otokar Fierlinger – zahradní architekt, autor nové koncepce zahrady ze 30. let 20. století

Výtvarníci

Václav Vavřinec Reiner – autor fresek v několika místnostech (Pád Titánů nad schodištěm)
Ignác Platzer – socha Herkula, umístěná mezi arkádami severního průčelí
při stavbě působila řada dalších barokních umělců, jejichž díla byla v roce 1757 či později zničena (např. Matyáš Braun či Ondřej Quitainer)^[2]

Remove ads

Vnitřní zařízení

Při přestavbách v letech 1927-1930 a 1949-1954 byla většina staršího vybavení vystěhována a nahrazena díly soudobých umělců (nábytek, lustry, koberce). V roce 1927 ministerstvo zahraničí zakoupilo k výzdobě salónu vzácné barokní tapisérie, pocházející ze sbírek Lobkovického paláce na Pražském hradě, jsou to:

Měsíce roku, série šesti tapisérií podle obrazů Davida II. Tenierse, kartóny vytvořil Judocus de Vos a v letech 1710-1715 je provedl v manufaktuře v Bruselu. Alegorické výjevy zemědělských prací jsou sloučeny vždy po dvou měsících na jedné tapisérii, kompletní kusy s bordurou měří 490 x 565 cm a mají v ní vetkanou signaturu J. de Vos, ostřižené kusy mají 400 x 390 až 460 cm. Příbuzná série tapisérií téhož námětu a původu je ve sbírkách Pražského hradu^[3].