Čeljuskinův mys
nejsevernější mys Eurasie From Wikipedia, the free encyclopedia
nejsevernější mys Eurasie From Wikipedia, the free encyclopedia
Čeljuskinův mys (rusky Мыс Челюскина, Mys Čeljuskina) je nejsevernější mys Tajmyrského poloostrova, celé Sibiře a Ruska a také celé Eurasie[1]. Kromě toho se jedná o nejsevernější kontinentální bod vůbec, ovšem nikoliv nejsevernější bod pevniny, neboť severněji leží řada ostrovů a celosvětově nejsevernější jsou ostrovy u Grónska, například Kaffeklubben nebo ATOW1996.
Čeljuskinův mys | |
---|---|
Stát | Rusko |
Poloha Čeljuskinova mysu | |
Souřadnice | 77°43′ s. š., 104°18′ v. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čeljuskinův mys leží v Krasnojarském kraji, severně od pohoří Byrranga a naproti Severní zemi, od které je oddělen Vilkického průlivem. Od severního pólu je Čeljuskinův mys vzdálen zhruba 1370 kilometrů.
V květnu 1742 dorazila k mysu pozemní výzkumná výprava pod vedením Semjona Ivanoviče Čeljuskina.[1] Mys pak byl nazýván Východoseverní mys (мыс Восточно-Северный – mys Vostočno-Severnyj), než jej Ruská zeměpisná společnost v roce 1842 u stého výročí výpravy přejmenovala k Čeljuskinově poctě.
Dne 18. srpna 1878 proplul kolem mysu Adolf Erik Nordenskjöld s expedicí Vega, která jako první proplula Severní mořskou cestou.
V roce 1919 zde nechal Roald Amundsen dva členy posádky své lodě Maud, Petera Tessema a Paula Knutsena, spolu s poštou a vědeckým poznámkami. Zatímco Maud pokračovala ve své cestě na východ přes moře Laptěvů, úkolem obou mužů bylo počkat, až zamrzne Karské moře, a pak se po něm vydat se saněmi do Diksonu. Nikdy tam nedorazili a ani záchranná výprava v roce 1922 vypravená na žádost Norska, kterou vedl Nikifor Alexejevič Begičev, nenašla žádné stopy.
V roce 1932 byla na mysu postavena hydrologická a meteorologická stanice, kterou vedl Ivan Dmitrijevič Papanin, který stanici rozšířil na hvězdárnu. V současnosti se stanice jmenuje Radio-meteorologické centrum, kde přezimovává 8 až 10 lidí. Je zde postavena řada budov a vědeckých pavilonů. Některé budovy jsou po rozpadu SSSR opuštěné a nevyužívané. Nachází se zde také nejsevernější letiště kontinentální Eurasie. Z přistávací plochy zbyla jen přistávací plocha pro vrtulníky.
V letech 1940-41 a v roce 1945 byly nalezeny v blízkosti Čeljuskinova mysu pozůstatky po ruské výpravě, která se kolem roku 1620 plavila ze západu kolem nejsevernějšího mysu Asie. Nalezený materiál ukázal, že se jednalo o jednu loď, která dokázala proplout z Karského moře, bylo na ní asi deset námořníků a čtyři z nich (včetně domorodé evencké ženy) zemřeli 100 km jihovýchodně od mysu Čeljuskin. Bližší informace o této neznámé ruské výpravě nejsou známy.[2][3]
V 80. letech 20. století žilo na mysu asi 200 obyvatel, kteří měli k dispozici mateřskou školu, kotelnu, lázeňský dům, truhlářskou dílu a dokonce i skleník.[4]
Dne 2. října 2009 byl na mysu postaven nejsevernější uctívací kříž, aby se uctila památka všech zemřelých arktických průkopníků a aby se i na severu zdůraznilo, že Rusko je pravoslavný stát.[5]
V roce 2024 začali dobrovolníci projektu Čistá Arktida se zařizováním bydlení pro celoroční pobyt budoucích týmů dobrovolníků a vědců, plánují vyčistit mys a jeho okolí od odpadků zanechaných v dobách SSSR (přibližně 40 tisíc barelů paliva a maziv) a dobrovolníci se rozhodli obnovit pomníky a obelisky padlým polárníkům umístěným na mysu.[6]
Na Čeljuskinově mysu se nachází obrovská přírodní homole bílého křemene a vedle ní se tyčí pyramida z černých břidlicových desek, kterou tam navršili členové Amundsenovy expedice. Blízko od toho jsou hroby sovětských polárníků, všechny náhrobky směřují k severu a na jednom z nich je upevněna vrtule letadla.[7][6]
V roce 2019 začalo Ředitelství pro stavbu a provoz zařízení ruského ministerstva dopravy, tzv. Rosgranstroj, budovat radarovou stanici na Čeljuskinově mysu. Stanice se má oficiálně jmenovat Radio-technický bod Čeljuskin a její výstavba má vyjít na 1,2 miliardy rublů (tedy asi 440 milionů Kč). Jedná se o vojenský objekt, podléhající režimu utajení, další podrobnosti proto nejsou známy.[8]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.