Čchen Čao-Kchuej (1928, Čhen-ťia-kou, Che-nan, Čína – 1981, Ťiao-cuo, provincie Che-nan, Čínská lidová republika)[1] byl čínský mistr bojového umění tchaj-ťi čchüan a příslušník 18. generace potomků rodiny Čchen z vesnice Čchen-ťia-kou.[1] Nejmladší syn mistra Čchen Fa-kche (17. generace) (1887–1957).[1] Jako jediný z jeho synů prošel výcvikem v bojovém umění tchaj-ťi čchüan stylu Čchen.
| Čchen Čao-Kchuej | |
|---|---|
| Narození | 1928[1] Čchen-ťia-kou, provincie Che-nan, Čína |
| Úmrtí | 1981[1] Ťiao-cuo, provincie Che-nan, Čínská lidová republika |
| Povolání | Učitel a trenér tchaj-ťi čchüan styl Čchen (nová škola) |
| Titul | Mistr 18. generace tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen[1] |
| Děti | syn: Čchen Jü (19. generace)[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Nová škola
Čchen Čao-Kchuej se narodil v Čchen-ťia-kou, ale již ve věku svých čtyř let (1932)[2] následoval svého otce Čchen Fa-kchea do Pekingu[2] a v Pekingu trávil i většinu svého života. Bojové umění se učil od svého otce, který rozvinul změny v některých pohybech „staré školy“ (lao-ťia)[3] - a také jiné pohyby přidal. Tyto inovace udělaly cvičení živější, působivější, a také zvýšily jeho účinnost. Tak byly vytvořeny sestavy známé jako tzv. „nová škola“ (sin-ťia).[3][4]
Další techniky
Čchen Čao-Kchuej převzal upravené pohyby od svého otce a doplnil sestavu některými prvky z části bohatství technik čchin-na (technika „manipulace s klouby“; uchopovací a pákové techniky), jimiž byl pověstný, a také další dovednosti, včetně „tlačících rukou“.[4] Čchen Čao-Kchuej věnoval svůj život výuce bojového umění Chen Tchaj-ťi čchüan a přenesl tak odkaz 17. generace přes problematické období čínské kulturní revoluce (v šedesátých letech a v začátku sedmdesátých let dvacátého století) a posléze jej předal 19. generaci.[1]
A byl to právě Čchen Čao-Kchuej, kdo vrátil bojové umění (s důrazem na jeho bojový aspekt[1] a bojové aplikace[1]) zpět do vesnice Čchen-ťia-kou[1] [p 1]
Období Kulturní revoluce
Když byl Čchen Čao-Kchuej ve věku 38 let, propukla v Číně v roce 1966 tzv. Velká proletářská kulturní revoluce.[4] Původně zamýšleným účelem měla být modernizace čínské společnosti, ale ve skutečnosti kulturní revoluce přivodila smrt stovkám tisíců lidí, kteří se stali oběťmi vraždění tzv. Rudých gard, rozvrat ekonomiky, všeobecný chaos a obrovské ztráty na kulturním dědictví Číny.[4] Všemi respektovaný a vážený mistr Čchen Čao-pchi byl pranýřován, vystaven ponížení a pokořování.[4] Chrám v Čchen-ťia-kou byl srovnán se zemí, umění tchaj-ťi čchüan bylo ve své kolébce zavrženo a označeno za dekadentní relikt minulosti.[4] [p 2]
V roce 1969 skončilo nejhorší období čínské Kulturní revoluce, ale její vliv však i nadál trval prakticky až do Mao Ce-tungovy smrti v roce 1976. Přesto došlo již v roce 1972 k zásadnímu obratu v přístupu čínské vlády k bojovým uměním.[4] Výkony herce, mistra a popularizátora bojových umění Bruce Lee navodily silnou vlnu všeobecného zájmu o čínská bojová umění.[4] Bruce Lee přenesl téma hrdinského čínského kung-fu boje na novou úroveň „skutečných“ soubojů.[4] Nastal „návrat ke kořenům“ - hledání starých čínských mistrů. Od roku 1972 se tak začala psát nová éra wu-šu v Číně, když čínská vláda (pod tlakem okolností) dala oficiální podnět k organizovanému cvičení wu-šu na všech úrovních.[4] [p 3]
Čtyři Buddhovi bojovníci
Po smrti mistra Čchen Čao-pchiho (na konci prosince roku 1972) se dalšího učení v Čchen-ťia-kou ujal mistr Čchen Čao-kchuej.[1] V otevřené třídě každé ráno vyučoval své žáky a po večerech, vždy od šesti do sedmi, dával soukromé lekce speciální skupině chlapců, ve které byli:[4]
- Ču Tchien-cchaj[7] (* 1944);[8]
- Čchen Siao-wang (* 1945);[8]
- Čchen Čeng-lej[7][8] (* 1949) a
- Wang Sien[7] (* 1944).[5][8][9][10]
Čtyři tygři z Čchen-ťia-kou
Tato čtveřice jeho žáků (mistrů 19. generace tchaj-ťi čchüan stylu rodiny Čchen později získala věhlas a popularitu nejen v Číně, ale i za jejími hranicemi. Jsou nazýváni Čtyři Buddhovi bojovníci (s’ ta ťin) a jsou také někdy označovaní jako tzv. „čtyři tygři z Čchen-ťia-kou“.[9][10] To oni jsou „formálními hlavami“ klanu Čchen a jsou nezpochybnitelnými představiteli tohoto stylu bojového umění.[9] Bojovému umění Tchaj-ťi čchüan se věnovali od útlého dětství; všichni mají svoji školu, kterou vedou buď sami nebo jim pomáhá některý z jejich potomků; většina z nich jezdí po světě, kde šíří bojové umění tchaj-ťi čchüan.[9]
Návraty do Čchen-ťia-kou
Do vesnice Čchen-ťia-kou se Čchen Čao-Kchuej vracel několikrát.[11] Poprvé to bylo v roce 1965, ale tehdy tam ještě nevyučoval.[11] Na pozvání vesnické rady starších se tam vrátil v roce 1973[2], aby tam učil novou generaci žáků (to už bylo po smrti mistra Čchen Čao-pchi) a pak ještě v roce 1974[2] a naposledy pak vesnici Čchen-ťia-kou navštívil v roce 1976.[2][11]
Během sedmdesátých let dvacátého století Čchen Čao-Kchuej uskutečnil více než 17 cest do Šanghaje, Čeng-čou, Ťiao-cuo, Š’-ťia-čuangu a Čchen-ťia-kou.[1] Na většině těchto cest jej (až do smrti Čchen Čao-Kchuej v roce 1981[2]) doprovázel i jeho jediný syn Čchen Jü (19. generace) a intenzivně se od svého otce učil.[1][2]
Žáci
Kromě výše uvedených Čtyř Buddhových bojovníků učil Čchen Čao-Kchuej i další studenty:[1]
- Čchen Te-wan (Chen Dewan),[2]
- Čchen Li-čou (Chen Lizhou),
- Čang Mao-čen (Zhang Maozhen),[2]
- Čang Čchi-lin (Zhang Qilin),[2]
- Ma Chung (Ma Hong),
- Čchen Su-jing (Chen Suying),[2]
- Čchen Kuej-čen (Chen Guizhen),[2]
- Čchen Čchu-naj (Chen Chunai),[2]
- Čang Č’-ťün (Zhang Zhijun),[2]
- Chaj Jü-čching (Hai Yuqing),[2]
- Wan Wen-te (Wan Wende),[2]
- Tu Wen-cchaj (Du Wencai),[2]
- Čang Cchaj-ken (Zhang Caigen)[2]
a další.
Čchen Čao-Kchuej zemřel v roce 1981 ve věku 53 let ve městě Ťiao-cuo v provincii Che-nan.[1]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
