From Wikipedia, the free encyclopedia
Územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách jsou závazným usnesením vlády Petra Pitharta č. 444 ze dne 30. října 1991,[1] které bylo přijato na návrh tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala. Definuje linie, za které nesmí postoupit těžby v jednotlivých severočeských dolech.
Usnesení vlády se týká:
V roce 2008 druhá vláda Mirka Topolánka (ODS) toto usnesení potvrdila usnesením č. 1176/2008[2] s tím, že upravila linie lomu Bílina.[3] K další úpravě limitů na lomu Bílina došlo v roce 2015 usnesením vlády 827/2015, kdy došlo k dalšímu posunutí linií ve prospěch budoucí těžby, v některých místech poblíž obce Braňany došlo k zmenšení prostoru lomu.[4]
Hlavním důvodem stanovení limitů byla ochrana životního prostředí a krajiny v oblasti severních Čech. Limity slouží jako vládní záruka severočeským obcím, že se nadále nebude zhoršovat jejich prostředí a že mají dlouhodobou perspektivu své existence, mají chránit i zbytky přírody i dopravní a technické infrastruktury severočeské hnědouhelné pánve.[3] Prakticky od začátku 21. století probíhají z různých stran stále se opakující pokusy o revizi usnesení vlády z roku 1992 a prolomení limitů stanovených tímto usnesením.
Během 20. století bylo v oblasti mezi Kadaní až po Ústí nad Labem – v tzv. pánevních okresech – zdevastováno těžbou území o rozloze 1 100 km². Příčinou bylo dobývání hnědého uhlí, jež bylo spáleno v mnohých tepelných elektrárnách, teplárnách a továrnách. V 70. a 80. letech 20. století nabyla těžba masových měřítek – kvůli rozšiřování dolů bylo zlikvidováno celkem 106 obcí včetně 650 let starého historického města Most;[5] jejich obyvatelé byli přesídleni do tehdy masivně budovaných panelových sídlišť. Poslední zbouranou obcí byly Libkovice, o jejichž zbourání bylo rozhodnuto v roce 1988. Těžba na katastru obce nakonec nebyla realizována.[6]
Nekvalitní technologie pro masové spalování hnědého uhlí vedly k prudkému nárůstu obsahu škodlivého oxidu siřičitého a prachových částic ve vzduchu. To se projevilo zvýšenou nemocností jak dětí, tak dospělých. Vysoký byl výskyt onemocnění dýchacích cest, ledvin, alergických, kožních a duševních. Ve srovnání s průměrem České republiky se v této oblasti rodil výrazně větší počet nezralých dětí, byl vyšší výskyt vrozených vývojových vad, prenatální, novorozenecká i kojenecká úmrtnost byly rovněž vyšší. Při vývoji dětí docházelo k opožďování kostního věku za věkem kalendářním, také hodnoty dýchacích funkcí byly nižší, byly zjišťovány poruchy v krevním obraze. U dospělých byl výrazně vyšší výskyt zhoubných nádorů u obou pohlaví. Celková úmrtnost u mužů i žen byla vyšší než v České republice díky aterosklerotickým onemocněním srdce a cév a zhoubným nádorům. Střední délka života byla oproti České republice zkrácena o jeden až dva roky.[7]
Bezohledné drancování krajiny v 70. a 80. letech 20. století mělo také velmi nepříznivý vliv na obyvatele tzv. pánevních okresů také v sociální oblasti. V kraji byl v 90. letech 20. století, ve srovnání s průměrem České republiky, například podstatně vyšší podíl pracovníků dělnických profesí oproti zastoupení pracovníků v zemědělském sektoru; vyšší byl i podíl fyzické práce ve výrobě a mimo ni. Pro kraj byla charakteristická také nižší vzdělanostní úroveň obyvatelstva a nedostatek některých kategorií odborníků. Byl zde dlouhodobě přetrvávající nedostatek vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaných odborníků a nízká vzdělanostní mobilita směrem k vyšším vzdělanostním skupinám. Důsledkem těchto nedostatků byly i problémy s využíváním stávajícího vzdělanostního potenciálu z důvodů rozdílů mezi předepsanou kvalifikací mnohých pracovních míst a jejich skutečným obsazením, a také stagnace mnohých oborů nevýrobní sféry (školství, zdravotnictví, kultura, věda a výzkum). V kraji byla velmi nízká prostorová stabilita obyvatelstva. Za základní příčinu tohoto stavu byla označena dlouhodobá orientace na rozvoj palivoenergetického systému, která byla realizována především extenzivní cestou a prováděna pomocí řady zcela neadekvátních opatření; tato opatření totiž ve svém důsledku preferovala nízko kvalifikovanou práci pomocí mzdových a dalších zvýhodnění a neregulovala kvalitativní rozvoj pracovní síly.[7]
Vysoké emise škodlivých plynů ze spalování hnědého uhlí mělo také nepříznivý vliv na lesy. Zpráva poslance Voleníka, přednesena v roce 1990 konstatuje: „Lesní oblasti Krušných hor, které byly dlouhodobě poškozovány imisemi, byly v relativně krátké době vysokých imisí zcela zdevastovány. V rozmezí patnácti let bylo uhynulo 53 % jehličnatých porostů, především smrkových, v náhorní části Krušných hor. Vlivem trvalého působení imisí, a to jak přímou kontaminací, tak prostřednictvím kyselých dešťů došlo k výrazné degradaci chemických a fyzikálně-mechanických vlastností půdy. Trvale zhoršené prostředí pak vyloučilo z možnosti obnovy dosud zde pěstované lesní dřeviny citlivé na imise. Vlivem velkoplošného odlesnění, jež bylo vynuceno progresivně postupujícím poškozováním původních porostů, došlo ke změně účinnosti i ostatních mimoprodukčních funkcí lesa, především funkce vodohospodářské, klimatické, protierozní a nakonec i rekreační. Minimalizací retenční schopnosti lesa, jejíž devastace se projevuje řadu let přívalovými jevy, rozkolísaností odtoků a častějším výskytem maximálních průtoků (např. povodně na Jíloveckém potoce apod.), byl narušen přirozený vodní režim půd, projevovaly se časté přísušky vyvolané občasnými suchými obdobími a nebo na druhé straně, v době četných srážek, výskyty zamokřování a zabahňování lesních půd. Projevovaly se trvalé poruchy nejen v mikroklimatických podmínkách, a to je vážnější, i poruchy mezoklimatu krajiny.“[7]
Celkově jsou limity vázány zásoby o objemu cca 0,9 mld. tun, z toho 0,75 mld. tun připadá na lom ČSA, 0,1 mld tun na lom Bílina. Zatímco v případě lomu Bílina umožňují současné limitu těžbu až do roku cca 2030 (při prolomení limitů by se mohla těžba prodloužit do roku 2040 až 2055 dle objemu těžby), v případě lomu ČSA by bez prolomení limitů musela být ukončena těžby již v roce 2022-2025, zatímco při plném prolomení limitů by mohla těžba pokračovat až do roku 2120. Prolomení limitů na lomu Bílina by neznamenalo likvidaci žádné z obcí, v případě prolomení limitů na lomu ČSA by došlo k likvidaci obce Černice, podle varianty prolomení limitů k úplnému, či částečnému likvidaci města Horní Jiřetín, významnému ohrožení některých částí města Litvínov, kde byl se těžba přiblížila na vzdálenost 500 m od obytných domů na sídlišti Janov, likvidaci chemických závodů v Litvínově (v roce 2065) a ke konci těžby by se lom opět přiblížil i k městu Most.[8]
Zásoby uhlí pod vlastním městem Horní Jiřetín nejsou obrovské (ve druhé etapě je cca 280 milionů tun nejvýhřevnějšího hnědého uhlí v Evropě - zásoba na 50 let ), protože velká část katastru obce je vytěžena, jednak v rámci původního velkolomu Obránců míru a jednak hlubinnou těžbou (která dovolila získat až 70 % zásob), která zde probíhala až do konce 80. let 20. století. Také přímo na území obce se těžilo hlubinným způsobem od poloviny devatenáctého do poloviny dvacátého století. Město tak tvoří především překážku toho, aby těžební fronta přešla z prostoru dnešního lomu ČSA do prostoru velkých zásob uhlí pod hornojiřetínskou výsypkou, tedy v území mezi Chemopetrolem a západní částí Jiřetína.[9]
V roce 1998 předložil Český báňský úřad do vlády návrh na zrušení limitů těžby. Návrh nebyl přijat.[68]
V roce 2005 se premiér Jiří Paroubek vyjádřil pro zrušení těchto limitů, což zahájilo diskuzi o jejich budoucí existenci. Většina politiků však názor tehdejšího ministerského předsedy nesdílí a s rušením nepočítá.[57] K nejvýraznějším kritikům prolomení limitů patří představitelé ohrožených obcí (např. Litvínov, Horní Jiřetín, Černice), občanských sdružení (např. Kořeny) a ekologických nevládní organizací (např. Greenpeace, Hnutí Duha, STUŽ) i Strana zelených, která měla jejich zachování mezi prioritami svého volebního programu pro parlamentní volby v roce 2006.[69]
Případné rozšíření těžby uhlí by zasáhlo i některé obce, např. Horní Jiřetín a Černice, pod kterými se dosud nevytěžené uhlí nachází. Jejich obyvatelé již dlouho bojují proti prolomení limitů, které by způsobily zánik těchto obcí; Severní energetická jim naopak nabízí náhradní bydlení na zcela jiné úrovni než v dřívějších dobách a argumentuje významností dosud nevytěženého uhlí.[70]
Podporu částečného prolomení limitů těžby vyjádřil na konci února 2007 ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, který navrhl obnovu těžby u Mariánských Radčic a Lomu (oblast bývalých Libkovic), tj. v oblasti, kde těží firma Severočeské doly. K obcím by se těžba přiblížila na 800, resp. 500 metrů.[71] Římanův návrh byl v rozporu s koaliční smlouvou druhé Topolánkovy vlády, ve které byl výslovný závazek zachovat limity těžby hnědého uhlí.
V březnu 2008 zahájily organizace Greenpeace, Hnutí Duha a Kořeny kampaň nazvanou „Život začíná – těžba končí“, jejímž cílem je přispět k tomu aby, krajské zastupitelstvo navrhlo vládě odpis uhelných zásob za limity těžby.[72]
Na konci září 2008 Rada Ústeckého kraje podpořila odpis zásob hnědého uhlí pod městem Horní Jiřetín a pověřila krajského hejtmana, aby jej prosazoval při jednáních s vládou a dalšími ústředními orgány státní správy.[73]
V říjnu 2008 vládou jmenovaná energetická komise vedená Václavem Pačesem v žádném scénáři dalšího energetického vývoje nepočítá s využitím dostupných zásob uhlí za limity těžby, které v roce 1991 stanovila vláda Petra Pitharta, aby ochránila severočeské obce před rozšiřováním povrchových dolů.[74]
V roce 2010 jsou limity těžby jedním z hlavních témat předvolebního boje v Ústeckém kraji. Z lídrů kandidátek se pro prolomení limitů vyslovil předseda ČSSD Jiří Paroubek, pokud si to budou přát obyvatelé kraje v referendu.[75] Proti tomu se staví zejména lídr zelených Martin Bursík, který potřebě prolomit limity těžby oponuje a tvrdí, že největším tématem parlamentních voleb v roce 2010 bude právě osud severočeských obcí stojících na hnědém uhlí.[76][77]
Komise pro životní prostředí Akademie věd České republiky v březnu 2010 ve svém stanovisku doporučila minimálně v příštích 20 letech zachovat současné územní ekologické limity těžby. Zároveň nedoporučila trvat na úplném odpisu zásob uhlí za limity a navrhuje jejich převedení do nebilančních zásob pro možné budoucí jiné využití než jako paliva.[78] Komise ve svém stanovisku poukázala na zvýšenou nemocnost, snížený věk dožití a zpomalený vývoj dětí v oblasti a upozornila i na problémy s obnovou lesních porostů i rizika z hlediska geologické nestability podloží.[79]
V červnu 2010 se při vyjednávání o podobě středopravicové vlády pověření experti shodli doporučit neprolamovat limity těžby uhlí na Mostecku.[80]
Ve svém Programovém prohlášení vyhlásila Nečasova vláda, že „Vláda se zasadí o zachování územních limitů těžby hnědého uhlí a jejich legislativní zajištění.“[81]
Další diskusi kolem prolomení územních limitů zahájil Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek v rámci zveřejnění výsledků dvou studií o stavu teplárenství.[82]
Parlament České republiky přijal novelu Horního zákona, která zrušila možnost vyvlastňování kvůli těžbě.[83] Zrušení možnosti vyvlastnění v zájmu státu si při tvorbě programového prohlášení vlády vynutil člen strany Věci veřejné a bývalý starosta Litvínova Milan Štovíček. Prezident Václav Klaus tuto novelu vetoval.[84] 19. prosince 2012 Sněmovna Klausovo veto přehlasovala 120 hlasy.[85]
Prolomení limitů podpořil nově zvolený prezident Miloš Zeman.[63] Pavel Tykač, který ovládá těžební firmu Czech Coal prodal část své skupiny – Litvínovskou uhelnou, která spravuje Lom ČSA Janu Dienstlovi a Tomáši Fohlerovi.[86] V srpnu 2013 se tato společnost přejmenovala se na Severní energetickou. Severní energetická koupila elektrárnu Chvaletice. Týden po koupi dolu pan Dienstl oznámil, že v dolu jsou větší zásoby uhlí, než se doposud počítalo. Mirek Topolánek to komentoval slovy „Pan Dienstl je dítě štěstěny. Koupí důl a za týden v něm najde nových 23 milionů tun uhlí, a to zrovna ve chvíli, kdy kupuje elektrárnu“ Teplárenské sdružení obvinilo Czech Coal, že účelově podhodnotilo možnosti těžby a že tím podvedlo také ministerstvo průmyslu a obchodu.[87] V březnu 2013 přišla Severní energetická s myšlenkou, že bude uhlí pod dvěma ochrannými pilíři dobývat hlubinnou těžbou, tzv. chodbicováním.[88] V polovině listopadu 2013 vydalo ministerstvo životního prostředí souhlasné stanovisko k hlubinné těžbě, stanovilo zároveň ale 22 podmínek, které je nutné dodržet z hlediska ochrany životního prostředí.[89]
V červenci 2013 si Litvínovská uhelná zaplatila rozsáhlý sběr dat o postojích obyvatel Horního Jiřetína u agentury STEM.[90] I když se jedná o výzkum zaplacený dnešní Severní energetickou, jeho výsledky[91] ukazují, že:
Po rezignaci vlády Petra Nečase nastoupila úřednická „udržovací vláda“ bez mandátu, kterou vedl Jiří Rusnok. Na začátku vlády slíbil Rusnok, že jeho vláda nepřijme rozhodnutí o limitech.[92] V listopadu 2013 ovšem došlo k obratu v názoru na prolomení limitů a na popud prezidenta Zemana začala vláda o prolomení uvažovat.[93] Tyto výroky byly jednoznačně odmítnuty vedením města Horní Jiřetín, které zalitovalo, že v rámci návštěvy Mostecka nenavštívil premiér také Litvínov či Horní Jiřetín a označilo ho za loutku v rukou Miloše Zemana.[94] Rusnok nadále pokračoval ve snahách o prolomení limitů, přišel s nápadem založit společnou firmu státu a Severní energetické.[95]
29. ledna 2014 skončila vláda Jiřího Rusnoka, aniž stačila o limitech rozhodnout. V programovém prohlášení nové vlády Bohuslava Sobotky není závazek, že nedojde k prolomení limitů. Ministr životního prostředí Richard Brabec vyslovil v únoru 2014 přesvědčení, že vláda limity neprolomí.[96] Více výzkumů veřejného mínění ukazuje, že většina obyvatel České republiky odmítá prolomení limitů, zvláště v případě, kdy by kvůli němu měly být bourány obce (68 %)[97] V březnu 2014 navštívil Mostecko ministr průmyslu Jan Mládek a po návštěvě prohlásil, že by jeho vláda mohla o limitech rozhodnout v roce 2015.[98] V červnu 2014 dostal Cenu Josefa Vavrouška Petr Pakosta za celoživotní ochranu životního prostředí v Severočeské hnědouhelné pánvi i záchranu zámku Jezeří.[99] V říjnu 2014 vyhrály volby v Horním Jiřetíně strany, které brání prolomení limitů a získaly opět 7 křesel v 11členném zastupitelstvu stejně jako v minulých volbách. Starostou se stal Vladimír Buřt.[100] V Litvínově byla po volbách ustavena koalice, jejíž zásadním společným zájmem je boj proti prolomení limitů.[101]
V lednu 2015 bylo oznámeno, že vláda bude rozhodovat mezi 4 scénáři státní energetické koncepce ve vztahu k limitům:
.jpg)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
