Ztracená generace
pojem označující skupinu amerických spisovatelů narozených kolem roku 1900 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Pojem ztracená generace (anglicky Lost Generation) poprvé použila americká spisovatelka Gertrude Steinová v roce 1924. Podle Ernesta Hemingwaye, který tento termín zpopularizoval ve své prvotině Fiesta (I slunce vychází), pronesla Steinová tato slova: „Vy všichni mladí, kdo jste sloužili ve válce, jste ztracená generace.“ (v angličtině: „All of you young people who served in the war. You are a lost generation.“).[1]
V knize Pohyblivý svátek Hemingway uvádí, že termín (orig. francouzsky, "Une génération perdue") převzala Steinová od patrona autodílny, kde jí spravovali vůz.
Tímto termínem jsou označeni spisovatelé narození kolem roku 1900, kteří zažili první světovou válku a bojovali v ní. Jejich pocity z války po návratu domů, většinou totožné s pocity vojáků, jsou zobrazeny v jejich dílech, která vycházejí ve 20. letech 20. století. Často se z války vrátili zmrzačeni fyzicky, ale i duševně, a to vedlo k problémům se zařazením do společnosti a s vedením běžného života.[2] Spisovatelé ztrácejí kvůli válce ideály jak o samotné válce, tak i o své budoucnosti. Přídavné jméno „ztracení“ referuje k jejich ztracenosti ve společnosti a hlavně v budoucnosti, protože jejich představy byly zásadně poničeny. Autoři ztratili nejen část svého života, ale i svou schopnost žít. K poničení jejich představ došlo kvůli rychlému dospívání z důvodu boje na frontách a kvůli tomu, že nemohli prožít klasické první zamilování, nemohli studovat a nemohli dospět jako generace před nimi.[3]
Mezi spisovatele ztracené generace patří například F. S. Fitzgerald, E. Hemingway, E. E. Cummings, J. Steinbeck a také John Dos Passos. Patří sem také spisovatelé, kteří žili v Paříži, kterou považovali za centrum literárního dění kolem roku 1920. Během 30. let se autoři zařadí do jiných literárních směrů a tím fáze ztracené generace, která reaguje na první světovou válku, končí.[4]