![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/ba/Crop_-_Bust_of_Zoltan_Huszarik_-_Domony.jpg/640px-Crop_-_Bust_of_Zoltan_Huszarik_-_Domony.jpg&w=640&q=50)
Zoltán Huszárik
From Wikipedia, the free encyclopedia
József Zoltán Huszárik (14. května 1931 Domony – 15. října 1981 Budapešť) byl maďarský filmový režisér a scenárista. Natočil pouze dva celovečerní snímky, stal se však uznávaným představitelem experimentálního auteurského filmu.[1]
Zoltán Huszárik | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Huszárik József Zoltán |
Narození | 14. května 1931 Domony nebo Maďarsko |
Úmrtí | 15. října 1981 (ve věku 50 let) Budapešť |
Alma mater | Univerzita divadelního a filmového umění (do 1961) |
Povolání | filmový režisér, grafik, grafický designér, scenárista, režisér, výtvarník a herec |
Manžel(ka) | Ildikó Móger (od 1975) Annamária Melczer |
Partner(ka) | Anna Nagy |
Děti | Kata Huszárik |
Ocenění | Cena Balázse Bély (1973) Kossuthova cena (1990) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Absolvoval gymnázium v Aszódu, kde ho učil malíř Mihály Schéner. Po maturitě nastoupil na Filmovou a divadelní univerzitu v Budapešti, avšak v roce 1952 byl pro svůj třídní původ za školy vyloučen. Prošel řadou dělnických povolání, až v roce 1957 začal pracovat v animátorském studiu a v letech 1959 až 1962 mu bylo dovoleno dostudovat.[2] Dostal se pak do Studia Bély Balázse, kde působili také další začínající filmaři ovlivnění francouzskou novou vlnou jako István Szabó, István Gaál a Márta Mészárosová.
Za krátkometrážní film Elegie získal cenu na filmovém festivalu v Oberhausenu. Pak natočil dokument o sochaři Amerigo Totovi a alegoricky zaměřené Capriccio. Huszárikův první celovečerní film Sindibád (1971) vznikl na motivy próz Gyuly Krúdyho a titulní roli hrál Zoltán Latinovits. Tragikomické životní bilancování příběh stárnoucího bonvivána se vyznačuje fragmentární strukturou i poetickou výtvarnou stylizací, na níž se podílel kameraman Sándor Sára.[3]
Zájem o poslední věci člověka se projevuje i v dalších Huszárikových filmech Pocta starým ženám a Dle libosti. Věnoval se také výtvarnému umění a objevil se jako herec ve filmech Budapešťské povídky a Zítra bude bažant. V roce 1980 měl premiéru jeho poslední film Malířův svět, věnovaný životu a dílu naivistického malíře Tivadara Kosztky Csontváryho. Intenzivní pracovní nasazení a bohémský styl života se podepsaly na Huszárikově fyzickém i duševním zdraví a ve věku padesáti let dobrovolně ukončil svůj život.[4]
Posmrtně mu byla udělena Kossuthova cena. Sindibád byl v roce 2000 zařazen v anketě filmových kritiků na seznam nejlepších maďarských filmů všech dob, zvaný Nová budapešťská dvanáctka.
Jeho dcera Kata Huszáriková je herečka.