Zinko-uhlíkový článek
starší typ jednorázové (tužkové) baterie / From Wikipedia, the free encyclopedia
Zinko-uhlíkový článek je druh primárního (nelze ho nabíjet) galvanického článku využívaný jako jednorázový zdroj elektrické energie. Společně se zinko-chloridovým článkem bývá označován jako „suchý článek“, který má jmenovité napětí 1,5 V. Označovány bývají jako „general purpose“ (obecné použití) pro nejrůznější malá elektrická zařízení. Díky nízké ceně se hodí pro krátkodobější napájení zařízení s větším odběrem (na rozdíl od alkalického a lithiového článku). Objeveny byly v roce 1886 a v roce 2011 měly v EU na trhu podíl 18 %.[1][2] Nevýhodou zinkového článku je, že po opotřebování z něj vytéká kyselina, která může zařízení nevratně poškodit.