Zarajský kreml

Zarajský kreml (rusky Зарайский кремль) je historický kreml v centru ruského Zarajsku, asi 140 km jihovýchodně od Moskvy, asi 50 km severovýchodně od Rjazaně. Zbudovat jej dal v letech 1528–1531 moskevský velkokníže Vasilij III. na posílení ochrany země před útoky Krymských Tatarů.

Zarajský kreml Зарайский кремль
Poloha
Stát	Rusko Rusko
Město	Zarajsk
Zeměpisné souřadnice
Zarajsk
Základní informace
Vystavěn	1528 - 1531
Rozloha kremlu	2,5 ha
Délka hradeb	648 m
Síla hradeb	3 m
Výška hradeb	6,4 - 8,5 m
Počet věží	7
Výška věží	až 14 m
Počet bran	4
Odkazy
Oficiální web	museumzaraysk.ru
multimediální obsah na Commons

Historie

Zarajsk měl historicky strategický význam, neboť ležel na cestě z Moskvy do Rjazaně, poblíž řeky Oky. Proto když byl roku 1503 Zarajsk připojen k Moskevskému knížectví, stal se součástí obranné linie budované knížaty Vasilijem III. a Ivanem IV. v letech 1505–1560. V rámci opevňování hranic byly vystavěny kremly v Nižním Novgorodu, Tule, Kolomně, Zarajsku a Serpuchově (nedochoval se).

Zarajský kreml byl vystavěn v letech 1528–1531 na popud Vasilije III. Hned v roce 1533 byly kvality nové pevnosti prověřeny - oblehlo jej na 40 tisíc Krymských Tatarů, avšak bez úspěchu. Další pokus učinili roku 1541 pod vedením chána Sahiba I. Geraje, nicméně vévoda Nazar Glebov jejich útok odrazil. O rok později krymskotatarská vojska zahnal vévoda Petr Pronský. V prosinci 1551 byl knížetem Dmitrijem Prutkovem odražen vpád Nogajců. Při nočním boji pod hradbami kremlu v květnu 1570 rozdrtil vévoda Dmitrij Chvorostinin útok Tatarů.

Útoků na Zarajský kreml přišlo v 16. i 17. století ještě mnoho, dobyt však byl pouze jednou v období smuty. Stalo se tak v roce 1608 pod vedením polského plukovníka Aleksandera Józefa Lisowského, jednoho z vojevůdců samozvaného cara Lžidimitrije II. Několik měsíců poté však již byl kreml v rukou velitele Zacharije Ljapunova, loajálního k právoplatnému caru Vasiliji Šujskému.

K poslednímu útoku Krymských Tatarů došlo 2. června 1673. Odrazit se jej podařilo zarajskému vévodovi Matvěji Karandějevovi.

Na konci 17. století byly hranice Ruska značně rozšířeny, Zarajsk tak ztratil svůj strategický význam. Od roku 1918 je Zarajský kreml muzeem.^[1] Na počátku 21. století byl kreml ve velmi špatném stavu, neboť rekonstrukce započatá na konci 80. let byla zastavena v souvislosti s hospodářskými problémy po rozpadu SSSR. K rozsáhlé rekonstrukci bylo přistoupeno až v roce 2014. Má trvat čtyři roky a bylo na ni vyčleněno 257 milionů rublů.^[2]

Areál kremlu

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Věže a brány Zarajský kreml má celkem 7 věží, z nichž 3 slouží zároveň jako brána: Strážná věž Nikolská věžová brána Pokladní věž Trojická brána Rohová věž Spasská věžová brána Tajnická věž Igorovská věžová brána

Církevní stavby Chrám svatého Mikuláše (1681) Chrám Stětí hlavy sv. Jana Křtitele (1904) Budova Zarajského duchovního učiliště (1864) - dnes muzeum

Galerie

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
  Chrám svatého Mikuláše
• 
  Chrám Stětí hlavy sv. Jana Křtitele

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Зарайский кремль na ruské Wikipedii.

1. Зарайский кремль | Крепости России | Россия и страны СНГ | Замки и крепости | AllCastles.ru. www.allcastles.ru [online]. [cit. 2017-03-26]. Dostupné online.
2. 77,5 млн рублей выделили в 2016 году на реставрацию Зарайского кремля. govoritmoskva.ru [online]. [cit. 2017-03-26]. Dostupné online.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zarajský kreml na Wikimedia Commons

Portály: Architektura a stavebnictví | Rusko