Zalesňování
From Wikipedia, the free encyclopedia
Zalesňování (angl. afforestation) je zakládání lesních porostů umělou cestou: síjí nebo sadbou. Zahrnuje komplex zalesňovacích prací: příprava půdy, síje a sadba. Z hlediska vodohospodářského má zalesňování schopnost: zvětšení retenční schopnosti půdy, úpravu režimu podzemních vod, ochranu proti erozi, zlepšení klimatických podmínek apod. Zalesňování je aplikováno jak na půdy lesního typu, tak i na nelesní půdy (např. bývalé zemědělské půdy). [1]
V lesních zákonech České republiky se majiteli lesa ukládá povinnost zalesnit holiny v co nejkratší době po jejich vzniku. V zájmu zvýšení a zkvalitnění produkce dřeva i ekologické stability lesa jsou podle zákona o lesích vlastníci lesa povinni pro zalesňování a obnovu používat pouze druhové, provenienčně a geneticky vhodné osivo a sazenice. Geneticky vhodným osivem se rozumí osivo sbírané pouze v lesních porostech, které vykazují nadprůměrnou hospodářskou hodnotu a dobrý zdravotní stav. Hlavní lesní dřeviny – smrk, borovici, modřín, douglasku, vejmutovku, buk a dub – je povoleno pěstovat ze semen, sazenic a řízků, pocházejících pouze z porostů uznaných pro sběr osiva, a také ze semenných plantáží. Provenienční vhodnost znamená odpovídající zeměpisný původ osiva, který je určen zeměpisnými oblastmi, vymezenými podle ekologických podmínek, a v jejich rámci pak vegetačními lesními stupni. [2] Vlastník lesa je také povinen obnovovat lesní porosty stanovištně vhodnými dřevinami a vychovávat je včas a soustavně tak, aby se zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a zlepšovalo plnění funkcí lesa. Ve vhodných podmínkách je žádoucí využívat přirozené obnovy; přirozené obnovy nelze použít v porostech geneticky nevhodných. [3]