Mat střelcem a jezdcem se nazývá taková situace v šachách, kdy jedna strana dá mat osamocenému král pouze za pomocí jezdce, střelce a krále. Patří k nejobtížnějším z tzv. elementárních koncovek, tj. takových, ve kterých má jedna strana pouze krále a druhá dostatek materiálu k vynucení matu. S bezchybnou hrou je možné z obecné pozice dosáhnout matu pomocí nejvýše 33 tahů (nejedná-li se o speciální pozici, kde protihráč může dosáhnout patu nebo získání figury). Při nepřesné hře však může snadno dojít k překročení pravidla 50 tahů. V praxi se však situace, že by jednomu hráči zůstal právě jezdec a střelec, nastává asi jednou za 5 000 partií.[1] Postup udělení matu poprvé zveřejnil v roce 1749 známý šachista Philidor[2].
| a | b | c | d | e | f | g | h | |
8 | | 8 |
7 | 7 |
6 | 6 |
5 | 5 |
4 | 4 |
3 | 3 |
2 | 2 |
1 | 1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h | |
Matová pozice při matu jezdcem a střelcem
| a | b | c | d | e | f | g | h | |
8 | | 8 |
7 | 7 |
6 | 6 |
5 | 5 |
4 | 4 |
3 | 3 |
2 | 2 |
1 | 1 |
| a | b | c | d | e | f | g | h | |
Alternativní možná pozice