Vyšší programovací jazyk
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vyšší programovací jazyk (též vysokoúrovňový jazyk, problémově orientovaný jazyk) je v informatice označení pro programovací jazyk s větší mírou abstrakce. Vyšší abstrakcí je míněno přiblížení zápisu zdrojového kódu programu v daném programovacím jazyce k tomu, jak problémy zpracovává svým myšlením člověk. Nižší programovací jazyk se naopak svým zápisem přibližuje tomu, jak po technické stránce pracuje počítač (resp. jeho procesor).