Vyznání Quicumque
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vyznání Quicumque (lat. kdokoli), zvané též Atanášovo vyznání víry, je jedním ze čtyř vyznání víry katolické církve, jimž připisuje tato církev autoritu.
Jeho autorství bylo tradičně připisováno sv. Atanáši z Alexandrie († 373), proto by správnější název byl Pseudo-Atanášovo vyznání víry. Ve východních církvích však zůstalo toto vyznání neznámé až do 12. století, a proto je Atanášovo autorství velmi nepravděpodobné. Mezi předpokládanými autory tohoto vyznání je jmenován svatý Ambrož, avšak pro toto tvrzení neexistují dostatečné důvody. Nověji se má za to, že vyznání vzniklo v Galii (dnešní Francie) v 5. století. Roku 1940 byla nalezena ztracená Excerpta sv. Vincence Lerinského, jejichž jazyk je nápadně podobný jazyku tohoto vyznání; z toho důvodu právě sv. Vincenc, autor dodnes uznávaného kritéria katolicity (quod ubique, quod semper, quod ab omnibus creditum est: to, co se věřilo všude, vždycky a všemi). Nejstarší známý přepis tohoto vyznání pochází z předmluvy sbírky homilií Caesaria z Arles († 542).
Tento symbol čili vyznání víry obsahuje krátký a jasný popis církevní nauky o Trojici a vtělení a obsahuje též aluzi na další církevní dogmata. Na rozdíl od ostatních vyznání víry se zaměřuje Quicumque právě na tyto dvě základní nauky křesťanství, totiž trojici osob v Bohu a božskou přirozenost Ježíše Krista.
Vyznání Quicumque bylo až do nedávna součástí modlitby breviáře (nedělní prima) a zůstává (kromě katolické církve) respektováno též např. v anglikánské církvi a v církvích vzešlých z reformace. V Pravoslaví není běžně užíváno.