Vratislavové z Mitrovic
český šlechtický rod / From Wikipedia, the free encyclopedia
Vratislavové z Mitrovic (starým pravopisem Wratislavové z Mitrowicz, v německé transkripci Wratislaw von Mitrowicz / Mitrowitz) jsou starý český šlechtický rod. Připomínají se od 14. století, podle Mitrovic se označují od roku 1448. Získávali statky v různých částech Čech, ale dlouho patřili k nižší šlechtě a působili ve službách významných rodů (páni z Hradce). V roce 1607 byli přijati do panského stavu, do širšího povědomí vstoupil Václav Vratislav z Mitrovic (1576–1635), zvaný "Tureček",[1] pro své autorství deníku Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z Mitrovic ze své cesty do Turecka. V osobě Viléma Vratislava (1576–1637), velkopřevora Maltézského řádu, získali Vratislavové poprvé hraběcí titul (1620). Během 17. a 18. století se rod Vratislavů rozdělil do řady větví, řada členů dosáhla vysokého postavení v zemské správě Českého království, v roce 1701 byl hraběcí titul potvrzen pro několik Vratislavů, nejvýznamnějším z nich byl v té době císařský diplomat a pozdější český nejvyšší kancléř Jan Václav Vratislav z Mitrovic (1670–1712),[2] který byl mimo jiné též velkopřevorem Maltézského řádu (tuto funkci v Čechách zastávali v 17. a 18. století celkem čtyři Vratislavové). Jan Adam Vratislav (1677–1733) se stal pražským arcibiskupem, jeho bratr Jan Josef Vratislav (1694–1753) byl dlouholetým biskupem v Hradci Králové (1733–1753). Řada dalších členů rodu dosáhla vysokých hodností v armádě. Od 18. století do zániku habsburské monarchie náležel Vratislavům dědičně čestný titul nejvyššího kuchmistra.[3]
Vratislavové z Mitrovic (Wratislavové z Mitrowicz) | |
---|---|
Země | České království![]() |
Mateřská dynastie | Vratislavové z Mitrovic |
Tituly |
|
Zakladatel | Vratislav z Mitrovic |
Mytický zakladatel | Vratislav II. |
Rok založení | 1448 |
Současná hlava | Eugen Wratislaw (*1961) |
Větve rodu | újezdská, dírenská, mníšecká a skřípelská |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vratislavové nikdy nepatřili k nejbohatší šlechtě, ale od 15. století krátkodobě i v delším období vlastnili řadu menších statků v různých částech Čech. V 17. a 18. století nechali postavit několik barokních zámků (Mirošov, Jince, Lnáře), díky dědictví po jiných rodech získali také některá velká panství (Kost). Do 20. století sídlili ve dvou liniích na jihočeských zámcích Koloděje nad Lužnicí a Dírná.[4] Zámek v Dírné patří rodině dodnes.