Vera Lynnová
anglická zpěvačka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Dame Vera Lynnová OBE (20. března 1917 East Ham, Anglie – 18. června 2020, Ditchling[1][2]), rodným jménem Vera Margaret Welch,[3] byla anglická zpěvačka, textařka, a herečka, jejíž hudební nahrávky a vystoupení dosáhly obrovské popularity během druhé světové války. V průběhu války uspořádala koncerty pod otevřeným nebem pro britské vojáky v Egyptě, Indii a Myanmaru. K jejím nejznámějším písním patří „We'll Meet Again“, „The White Cliffs of Dover“, „A Nightingale Sang in Berkeley Square“ a „There'll Always Be an England“.
Vera Lynnová | |
---|---|
Vera Lynnová | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Vera Margaret Welch |
Narození | 20. března 1917 East Ham, Anglie, Spojené království |
Úmrtí | 18. června 2020 (ve věku 103 let) Ditchling, Spojené království |
Místo pohřbení | The Parish Church of St Margaret, Ditchling |
Žánry | tradiční pop |
Povolání | zpěvačka |
Aktivní roky | 1934–2017 |
Vydavatelé | UK Decca/London, HMV |
Ocenění | komandér Oranžsko-nasavského řádu (1977) Officer of the Order of Saint John (1997) Řád společníků cti (2016) Dáma komandér Řádu britského impéria Válečná medaile 1939–1945 … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Populární zůstala i po válce, vystupovala v rozhlasových a televizních stanicích ve Velké Británii a Spojených státech amerických a nahrála hity jako „Auf Wiederseh'n Sweetheart“ či „My Son, My Son“, který vystoupal na první místo v britském singlovém žebříčku. V roce 2009 se ve věku 92 let stala nejstarší žijící umělkyní, která dosáhla na první pozici žebříčku UK Albums Chart, což se jí podařilo kompilačním albem We'll Meet Again: The Very Best of Vera Lynn.[4] Roku 2017, při příležitosti jejích 100. narozenin, vyšla kompilace Vera Lynn 100, která se umístila na 3. místě žebříčku UK Albums Chart.
Věnovala mnoho času a energie charitativní práci pro vysloužilé vojáky, postižené děti a nemocné rakovinou prsu. Je stále oblíbená veterány druhé světové války a v roce 2000 byla jmenována Britem, který nejlépe vystihuje ducha dvacátého století.[5]
Odkaz Very Lynnové a její skladby „We'll Meet Again“ se také stal jedním z motivů alba The Wall od skupiny Pink Floyd.[6]