Velká kyslíková katastrofa
ekologická událost v paleoproterozoiku / From Wikipedia, the free encyclopedia
Velká kyslíková katastrofa, někdy také nazývaná Velká oxidační událost (angl. Great Oxidation Event, GOE) či kyslíková krize, je časové období, kdy v zemské atmosféře a mělkém oceánu došlo k prvnímu zvýšení obsahu kyslíku, přibližně před 2,4–2,0 Ga (miliardami let) v období paleoproterozoika.[2] Změna to byla spíše dlouhodobá než náhlá událost.[3] Souvisela s oxidací magmatu a pláště.[4] Ještě v době před 2,5 Ga bylo patrně množství kyslíku zanedbatelné.[5] Geologické, izotopové a chemické důkazy naznačují, že se v zemské atmosféře začal hromadit biologicky produkovaný molekulární kyslík (O2) a změnil ji ze slabě redukční atmosféry, neobsahující prakticky žádný kyslík, na atmosféru oxidační, která obsahovala kyslíku velké množství,[6] což způsobilo zánik mnoha druhů, existujících v té době na Zemi.[7] Událost způsobily sinice produkující kyslík, a následně tento nárůst obsahu kyslíku v atmosféře umožnil rozvoj mnohobuněčných forem života.[8]