Vektorový displej
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vektorový displej nebo vektorový monitor je displej používaný do 70. let 20. století pro počítačovou grafiku. Jde o vakuovou obrazovku podobnou obrazovkám časných osciloskopů. U vektorových displejů není obraz složen z rastru svítících pixelů jako u rastrové grafiky, ale z úseček. Elektronový paprsek neprochází celou obrazovku po jednotlivých řádcích obrazu, ale při vykreslování jednotlivých úseček se pohybuje po libovolné trajektorii. Tmavé oblasti obrazu paprsek přeskakuje, aniž by procházel všechny jejich body.
Některé obnovovací vektorové displeje používají normální luminifor s krátkým dosvitem a při zobrazování neměnného obrazu vyžadují neustálé obnovování 30-40 krát za sekundu. Tyto displeje, např. Imlac PDS-1, vyžadují lokální občerstvování paměti pro udržování dat o koncových bodech vektorů. Displeje s paměťovou obrazovkou, např. oblíběný Tektronix 4010, používaly speciální luminifor, který září několik minut. Paměťové displeje lokální paměť nepotřebují. V 70. letech 20. století byly oba typy vektorových displejů cenově mnohem dostupnější než bitmapové rastrové grafické displeje, protože megapixelové počítačové paměti byly stále velmi nákladné. Od té doby rastrové displeje nahradily téměř všechna použití vektorových displejů.
Vektorové displeje, především černobílé, netrpí obrazovými artefakty způsobené aliasingem a pixelizací; barevné displeje vykazují některé vizuální artefakty kvůli své diskrétní povaze; ty jsou však omezeny pouze na zobrazení obrysů tvaru (i když pokročilé vektorové systémy mohou poskytovat omezené stínování). Text může být hrubě vykreslen krátkými tahy. Obnovované vektorové displeje jsou schopné zobrazit jen omezený počet čar nebo znaků textu bez blikání při občerstvování. Nepravidelný pohyb paprsku je pomalejší než pravidelný pohyb paprsku u rastrových displejů, protože vychylování paprsku obvykle zajišťují magnetické cívky, které neumožňují velmi rychlé změny proudu.