Vazelína
Polotuhá směs uhlovodíků / From Wikipedia, the free encyclopedia
Vazelina (též vazelína nebo petrolatum) je polotuhá směs uhlovodíků (s počtem uhlíkových atomů v molekule převážně vyšším než 25)[1], původně propagovaná jako mast, díky svým léčivým účinkům. Její folklórní lékařská hodnota jako „všelék“ však byla snížena lepším vědeckým rozpoznáním vhodného a nevhodného použití. Některé druhy jsou však schváleny FDA pro prodej v USA bez lékařského předpisu jako ochrana kůže a stále se široce používá v kosmetické péči.
Surovina pro vazelinu byla objevena v roce 1859 v Titusville v Pensylvánii, na některém z prvních ropných vrtů v zemi. Pracovníci neměli rádi parafínovitý materiál, který se ve vrtech tvořil, protože způsoboval poruchy. Používali ho však na rány a popáleniny, protože urychloval hojení.
Mladý chemik Robert Chesebrough, jehož dřívější práce na destilaci paliv z tuku vorvaňů byla překonána využitím ropy, přišel do Titusville, aby viděl, které nové materiály mají komerční potenciál. Vzal nerafinovaný černý „tyčový vosk“, jak ho naftaři nazývali, do své laboratoře k rafinaci a ke zjištění potenciálního využití. Chesebrough objevil, že destilací lehčích, řidších olejových produktů z tohoto vosku by mohl vytvořit světle zbarvený gel. Tento proces výroby vazeliny si v roce 1872 nechal patentovat (americký patent číslo 127,568). Proces zahrnuje vakuovou destilaci surového materiálu s následnou filtrací destilačního zbytku přes živočišné uhlí.
Chesebrough cestoval okolo New Yorku, kde předváděl produkt a doporučoval ho k nákupu. Leptal kvůli tomu svou kůži kyselinou a pálil otevřeným plamenem, potom tato místa pokryl novou mastí a nakonec je ukazoval vyléčená, jak hlásal, svým zázračným výrobkem.
První továrnu si otevřel v roce 1870 v Brooklynu. Obchodní značka Vaseline údajně pochází z německého slova pro vodu, wasser, a řeckého pro olej, elaion, není to však potvrzeno.