![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fa/Ouroboros.png/640px-Ouroboros.png&w=640&q=50)
Věčný návrat
filozofická myšlenka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Věčný návrat, také uváděno jako Věčný návrat téhož, je filosofická myšlenka, podle které se celek světa v nekonečném čase opakuje. O věčném návratu se už zmínil Hérakleitos,[1] nejvíce však myšlenku rozšířil do povědomí Friedrich Nietzsche ve svém díle Tak pravil Zarathustra z roku 1883.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fa/Ouroboros.png/320px-Ouroboros.png)
Myšlenka věčného návratu svým konceptem odporuje křesťanství, neboť v dosavadní tradici je lidský život kontinuum nedokonalých a pomíjivých okamžiků.[2] Nietzsche však v této teorii nachází kladné a produktivní poznání, podle kterého je člověk vystavěn překážkám, kterým nelze uniknout a které musí překonat. Tím způsobuje jeho zrání.[3]
„ | Proti paralyzujícímu pocitu všeobecného zániku... jsem vyslovil ideu věčného návratu. | “ |
— Friedrich Nietzsche, Vůle k moci, aforismus 417. |
Ideji věčného návratu připisuje Nietzsche mimořádný význam.[4] Nesmyslný chaos vznikání vytváří podle Nietzscheho velký, avšak přece konečný počet kombinací, které se znovu opakují v obrovských časových intervalech. Všechno, co se dějě nyní, dělo se již dříve mnohokrát a bude se i nadále opakovat.[5]