Východotibetská pohoří

Východotibetská pohoří (tibetsky Kham Gangdug, Šest ledových pohoří Khamu) je soustava horských pásem vesměs severojižního směru, která z východu ohraničují Tibetskou vysočinu. Táhnou se po hranicích Tibetu a Sečuánu, později po hranicích Jün-nanu a Barmy. Jsou pokračováním Himálaje a dalších celků vzniklých ve třetihorách nárazem Indie do Asie. Navazují na ně nižší pohoří v Indočíně. Za východní konec Himálaje se obvykle považuje oblast kolem hory Namčhe Barwa. Nejvýraznější pohoří Tibetské vysočiny, na které okrajová pohoří navazují, je Ňänčhen Tanglha (Nyainqêntanglha Shan).

Východotibetská pohoří Kham Gangdug
Hory v severozápadním Jün-nanu v tibetské autonomní oblasti Diqing (Dêqên)
Nejvyšší bod	7 556 m n. m. (Miňa Gangkar)
Délka	700 km
Šířka	500 km
Rozloha	350 000 km²
Nadřazená jednotka	Alpsko-himálajský systém
Sousední jednotky	Himálaj, Transhimálaj, Tibetská vysočina, Kchun-lun, Sečuánská pánev, Jünnansko-kuejčouská vysočina, Indočínská pohoří, Ásámská nížina
Podřazené jednotky	Powo Gang, Zabmo Gang, Cchawa Gang, Markham Gang, Jarmo Gang, Miňa Gang
Světadíl	Asie
Stát	Čína Čína Myanmar (Barma) Myanmar (Barma)
Povodí	Jang-c’-ťiang, Mekong, Salwin, Iravádí, Brahmaputra
Souřadnice	29° s. š., 100° v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podle různých pramenů lze v této oblasti rozlišit různé horské celky. Liší se jejich tibetské a čínské názvy. Souhrnný tibetský název Kham Gangdug odkazuje k těmto šesti celkům:

• Zabmo Gang
• Cchawa Gang
• Markham Gang
• Jarmo Gang
• Miňa Gang
• Powo Gang

Nejvyšší pohoří je Miňa Gang, známé též pod čínským názvem Ta-süe-šan (Daxue Shan), které je pátým nejvyšším pohořím na světě. Nejvyšší hora Miňa Gangkar (Minya Gongkar, Gongga Shan, 7 556 m) je mj. i nejvyšší horou čínské provincie S’-čchuan a pravděpodobně nejvýchodněji položenou sedmitisícovkou na světě.

Podle Velkého atlasu světa (přibližně od severu k jihu a od západu k východu):

• Taniantaweng Shan
• Ningjing Shan (Ning-ťing-šan)
• Chola Shan
• Shaluli Shan
• Hengduan Shan (Cheng-tuan-šan) (横断山脉, Héngduàn Shānmò) s nejvyšší horou Meili Xue Shan (Mej-li-süe-šan, 6 740 m)
• Shanngaw Taungdan v Myanmě
• Gaoligong Shan (Kao-li-kung-šan) (高黎贡山, Gāolígòng Shān), 5 128 m
• Nu Shan
• Yun Ling
• Mianmian Shan
• Daxue Shan (Daxue Mountains)
• Daliang Shan u řeky Jingsha Jiang, zdrojnice Jang-c’-ťiang

Oblast východního Tibetu je velmi zajímavá i vodopisně. Procházejí tudy četná důležitá rozvodí a v paralelních údolích poměrně blízko sebe protéká několik významných asijských řek: Nu Jiang (Nu-ťiang, pozdější barmský Salwin, který se vlévá do Andamanského moře), Lancang Jiang (Lan-cchang-ťiang, pozdější Mekong, který se vlévá do Jihočínského moře) a Jinsha Jiang (Ťin-ša-ťiang, zdrojnice Jang-c’-ťiang, která se vlévá do Východočínského moře).

Literatura

• Velký atlas světa. Geodetický a kartografický podnik, Praha, 1988
• Nový atlas světa. Euromedia Group, Praha, 1998
• Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří Asie, pp. 152–165. Euromedia Group, Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3