Usměrňující selekce
From Wikipedia, the free encyclopedia
V populační genetice je usměrňující selekce považována za formu přirozeného výběru, která upřednostňuje jeden extrémní fenotyp před ostatními fenotypy, což způsobuje posun ve frekvenci alel v průběhu času ve směru preferovaného fenotyp. Výhodná alela pod vlivem usměrňujícího výběru zvyšuje svoje zastoupení v populaci, což je důsledkem rozdílů v přežívání jednotlivých fenotypů. Toto zvýšení četnosti je nezávislé na dominantnosti dané alely, i u recesivních alel nakonec dochází k jejich fixaci.[1]
Usměrňující selekci jako první popsal Charles Darwin v knize o Původu Druhů a to jako formu přirozeného výběru.[2] Další typy přírodního výběru zahrnují stabilizující a disruptivní selekci. Všechny typy výběru vycházejí ze stejných principů, ale jsou mírně odlišné. Disruptivní výběr upřednostňuje oba extrémní fenotypy a působí prosti prostředním hodnotám, stabilizující výběr působí právě naopak, preferuje prostřední fenotyp a působí proti extrémům, což vede v průběhu času k poklesu variability v populaci[3]