Unavené světlo
From Wikipedia, the free encyclopedia
Unavené světlo (anglicky tired light) je třída hypotetických mechanismů červeného posuvu, která byla navržena jako alternativní vysvětlení pro vztah červeného posuvu a vzdálenosti. Tyto modely byly navrženy jako alternativy k modelům zahrnujícím expanzi vesmíru. Koncept byl poprvé navržen v roce 1929 Fritzem Zwickym, který naznačil, že pokud by fotony ztrácely energii v průběhu času prostřednictvím srážek s jinými částicemi pravidelným způsobem, vzdálenější objekty by se jevily červenější než ty blíže.
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/04/ChatGPT_logo.svg/48px-ChatGPT_logo.svg.png)
Zwicky uznal, že jakýkoli druh rozptylu světla by rozmazal obrazy vzdálených objektů více, než co je pozorováno. Navíc, povrchová jasnost galaxií vyvíjejících se v čase, časová dilatace kosmologických zdrojů a tepelné spektrum kosmického mikrovlnného pozadí byly pozorovány – tyto efekty by neměly být přítomny, pokud by kosmologický červený posuv byl způsoben jakýmkoli mechanismem rozptylu unaveného světla.[1][2][3] Navzdory periodickému přehodnocování tohoto konceptu nebylo unavené světlo podpořeno pozorovacími testy a zůstává okrajovým tématem v astrofyzice.[4]