![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3d/%25D0%259B%25D0%25B5%25D0%25B3%25D0%25BA%25D0%25B8%25D0%25B9_%25D0%25BA%25D1%2580%25D0%25B5%25D0%25B9%25D1%2581%25D0%25B5%25D1%2580_%25D0%2590%25D0%25BB%25D1%258C%25D0%25B1%25D0%25B5%25D1%2580%25D0%25B8%25D0%25BA%25D0%25BE_%25D0%25B4%25D0%25B0_%25D0%2591%25D0%25B0%25D1%2580%25D0%25B1%25D0%25B8%25D0%25B0%25D0%25BD%25D0%25BE.jpg/640px-%25D0%259B%25D0%25B5%25D0%25B3%25D0%25BA%25D0%25B8%25D0%25B9_%25D0%25BA%25D1%2580%25D0%25B5%25D0%25B9%25D1%2581%25D0%25B5%25D1%2580_%25D0%2590%25D0%25BB%25D1%258C%25D0%25B1%25D0%25B5%25D1%2580%25D0%25B8%25D0%25BA%25D0%25BE_%25D0%25B4%25D0%25B0_%25D0%2591%25D0%25B0%25D1%2580%25D0%25B1%25D0%25B8%25D0%25B0%25D0%25BD%25D0%25BE.jpg&w=640&q=50)
Třída Condottieri
From Wikipedia, the free encyclopedia
Třída Condottieri je souhrnné označení pro pět tříd lehkých křižníků, postavených pro italské námořnictvo v letech 1926–1937. Těchto pět tříd zahrnovalo celkem dvanáct postavených jednotek. Křižníky byly stavěny jako tzv. grandi esploratori (~ velký průzkumník) zejména jako protiváha „supertorpédoborců“ francouzského námořnictva. Lodě byly pojmenovány po vojenských velitelích (italsky condottieri) italské renesance.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3d/%D0%9B%D0%B5%D0%B3%D0%BA%D0%B8%D0%B9_%D0%BA%D1%80%D0%B5%D0%B9%D1%81%D0%B5%D1%80_%D0%90%D0%BB%D1%8C%D0%B1%D0%B5%D1%80%D0%B8%D0%BA%D0%BE_%D0%B4%D0%B0_%D0%91%D0%B0%D1%80%D0%B1%D0%B8%D0%B0%D0%BD%D0%BE.jpg/640px-%D0%9B%D0%B5%D0%B3%D0%BA%D0%B8%D0%B9_%D0%BA%D1%80%D0%B5%D0%B9%D1%81%D0%B5%D1%80_%D0%90%D0%BB%D1%8C%D0%B1%D0%B5%D1%80%D0%B8%D0%BA%D0%BE_%D0%B4%D0%B0_%D0%91%D0%B0%D1%80%D0%B1%D0%B8%D0%B0%D0%BD%D0%BE.jpg)
První dvě třídy (Di Giussano a Luigi Cadorna) měly standardní výtlak přibližně 5000 imperiálních tun. Byly to lodě rychlé a relativně silně vyzbrojené, ale jen málo pancéřované, protože při jejich konstrukci byl kladen důraz zejména na rychlost. Malá odolnost jejich konstrukce se negativně projevila během válečného nasazení, během kterého bylo 5 ze 6 lodí ztraceno. Třída Luigi Cadorna se lišila jen málo.
Následující třída Raimondo Montecuccoli měla o 2000 tn vyšší výtlak, přičemž zejména bylo výrazně zlepšeno pancéřování lodi. U další třídy Duca d'Aosta bylo opět vylepšeno pancéřování a zesílen pohon. Všechna tato plavidla přitom nesla stejný počet děl hlavní ráže – tedy osm 152mm kanónů délky 53 ráží (Model 1926 a 1929) ve dvoudělových věžích.
Poslední evolucí třídy Condottieri byla pátá třída Duca degli Abruzzi, která byla výrazně přepracována a znamenala odklon od rychlosti výměnou za zesílenou pancéřovou ochranu a výzbroj. Výzbroj byla zesílena na 10 kusů vylepšených 152mm kanónů délky 55 ráží (Model 1934 a 1936) umístěných ve dvou dvoudělových a dvou třídělových věžích.