Toulouské hrabství

Toulouské hrabství, jinak též hrabství Toulouse (okcitánsky Comtat de Tolosa, latinsky Comitatus Tolosanus) byl státní útvar v Okcitánii (území jižní Francie), jehož centrem bylo město Toulouse a i s okolím bylo za Merovejské dynastie ovládáno hrabaty z Toulouse.

Toulouské hrabství Comtat de Tolosa (oc) Comitatus Tolosanus (la) Comté de Toulouse (fr) ←  778–1271  →  →  → vlajka znak
Geografie Toulouské hrabství kolem roku 1000
Hlavní město	Toulouse (Tolosa)
Obyvatelstvo
Jazyky	latina, stará okcitánština
Náboženství	římskokatolické (oficiální), katarské (hereze)
Státní útvar
Státní zřízení	feudální dědičná monarchie
Měna	toulouský dener, melgoréský sol
Vznik	778
Zánik	1271
Státní útvary a území
Předcházející Gótská marka Následující Francouzské království Venaissinské hrabství Ribagorzské hrabství

Historie

Dědičné hrabství bylo založeno Karlem Velikým roku 778 a jeho existence skončila francouzskou anexí v roce 1271. Bylo střediskem zvláštní languedocké kultury, která ovlivňovala celou jižní Francii, kde se mluvilo okcitánsky, jazykem velmi blízkým dnešní katalánštině, poměrně velmi vzdáleným jazyku (Langues d'oïl), kterým se mluvilo v severní Francii. Jména hrabat a vévodů jsou lépe známa až od dob Karlovců, úřad se za jejich dob stal dědičným. Hrabě z Toulouse měl titul pair.

Dědičná hrabata z Toulouse vládla městu Toulouse a okolnímu hrabství od pozdního 9. století až do roku 1270. Hrabata a další příslušníci jejich rodu v různých obdobích získali několikrát tituly hrabat z Quercy, Rouergue, Albi či Nîmes, a markrabat Góthie a Provence. Kromě toho se Raimond IV. stal zakladatelem křižáckého hrabství Tripolis a jeho potomci mu v 12. a 13. století vládli.

Právní systém

Politická mapa Languedocu na úsvitu albigenské křížové výpravy kolem roku 1160 – Toulouské hrabství tmavě zeleně, jeho vazalové světle, vikomtství Trencavelů žlutě.

Jako následnický stát Vizigótského království podědilo Toulouse, společně s Akvitanií a Languedocem (nikoliv však s Gaskoňskem), právní systém s prvky vizigótského a římského práva, které dovolovaly ženám mít o něco větší práva než jejich současnice. Obzvláště podle vizigótských Liber Judiciorum kodifikovaných v roce 642/643 a rozšířených Recceswinthovým kodexem v roce 653, mohly ženy dědit zemi i tituly a spravovat je nezávisle na svých manželech či mužských příslušnících rodu, disponovat svým majetkem v poslední vůli, pokud neměly dědice, a mohly se samy zastupovat ve přích či svědčit u soudu od dovršení 14 let věku a samy chystat své sňatky od 20 let.^[1] Jako následek tohoto právního systému byla v následnickém právu tamější šlechty praktikována převážně primogenitura s preferencí mužů.

Seznam hrabat z Toulouse

Jmenování králem

• floruit 587 Austrovald
• floruit 660 Felix
• 778–790 Torson
• 790–806 Vilém I., také známý jako Vilém z Gellone
• 806–816 Beggo
  • Raymond Raphinel (811–818), jeho vztah k předešlému i následujícímu je neznámý
• 816–835 Berengar
• 835–842 Bernard I.
• 842–843 Acfred

Rod z Rouergue

Starší větev

• 844–852 Fredelon
  • 844–849 Guillaume II., úspěšně se protivil Fredelonovi
• 852–863 Raimond I.
• 863–865 Humfrid, sesadil Raimonda
  • 863–865 Sunifred, jmenován, aby bojoval proti Humfridovi
• 865–877 Bernard II
• 877–886 Bernard III.
• 886–918 Odo
• 918–924 Raimond II.
• 924–ca 950 Raimond Pons, tradičně nazýván Raimond III.

dříve se dlouho myslelo, že po něm nastoupil přímo Guillaume III. Přesto nedávný výzkum navrhl přidat nejméně jednoho a možná i tři dříve přehlížená hrabata. Nejméně jeden z nich se jmenoval Raimond, což vyústilo v konfliktní systém číslování, ale většina historiků pokračuje v užívání tradičního číslování pozdějších Raimondů.

Znak Raimundovců

první rekonstrukce:

• ca 950–ca 961 Raimond III. (či IV.)
• ca 961–ca 972 Hugo
• ca 972–ca 978 Raimond IV. (či V.)

druhá rekonstrukce:

• ca 950–ca 978 Raimond III. (či IV.)
• 978–1037 Guillaume III.
• 1037–1061 Pons
• 1061–1094 Guillaume IV.
• 1094–1105 Philippa Maude, vévodkyně akvitánská
  • 1094–1098 Raimond IV. de Saint Gilles, strýc Filipy z otcovy strany, uzurpoval Hrabství toulouské po smrti Viléma IV. Zatímco byl Raimond IV. na křížové výpravě, uplatnila v roce 1098 Filipa a její manžel Vilém IX. Akvitánský opět svůj nárok na Toulouse.

Mladší větev

Znak Alfonse z Poitiers

• 1105–1112 Bertrand Toulouse bylo zastaveno Bertrandovi, bratranci Filipy. Poté bylo hrabství přiřčeno Bertrandovým dědicům.
• 1112–1148 Alfons I.
• 1148–1194 Raimond V.
• 1194–1222 Raimond VI.
• 1222–1249 Raimond VII.
• 1249–1271 Johana, vdala se za Alfonse z Poitiers

V tomto momentu přešlo Toulouse na Korunu francouzskou podle podmínek smlouvy z Meaux z roku 1229.

Odkazy

Literatura

• Genty, Roger. Les Comtes de Toulouse: Histoire et Traditions. Éditions de Poliphile, 1987.
• Brémond, Alphonse, Nobiliaire toulousain. Bonnal et Gibrac, 1863.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku County of Toulouse na anglické Wikipedii.

1. Klapisch-Zuber, Christine; A History of Women; Book II: Silences of the Middle Ages, Cambridge, Massachusetts: The Belknap Press of Harvard University Press, 1992; Chapter 6, "Women in the Fifth to the Tenth Century" by Suzanne Fonay Wemple, p. 74.

Související články

• Tripolské hrabství
• Cleché
• Cercelée

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Toulouské hrabství na Wikimedia Commons
• (francouzsky) 'Les Régnants Toulousains": seznam
• (francouzsky) Famille MacCarthy Reagh na GeneaWiki