Teorie učících se regionů
From Wikipedia, the free encyclopedia
Učící se region (anglicky Learning region) je výsledkem myšlenky, v níž socioekonomický rozvoj spočívá spíše na místních/regionálních aktérech a jejich spolupráci, než na světovém trhu a jeho konkurentech [1]. Avšak termín učící se region nebyl zcela jednoznačně vymezen, každý z autorů zabývající se touto problematikou chápe učící se region odlišným způsobem. Všechny definice mají jedno společné - základním faktorem jsou vědomosti, vznik a aplikace inovací a schopnost učit se jakožto hybných sil konkurenceschopnosti [2].
Základy teorie učících se regionů byly položeny v USA na konci 20. století. Patří mezi dosud nejmladší teorii regionálního vývoje [3]. Hlavním představitelem je Richard Florida, který chápe regiony jako ohniska tvorby znalostí a učení se. Regiony fungují jako tvůrci, sběratelé a úložiště znalostí poskytující infrastrukturu usnadňující jejich šíření. Patří mezi nejdůležitější prvky ekonomické a technologické organizace v celosvětovém měřítku [4]. V Česku můžeme mezi učící se region zařadit hlavní město Praha [2].
Region | Podřízené celky | Hlavní město | Lokalita | Stát |
---|---|---|---|---|
Silicon Valley | 30 měst | San José | San Francisco Bay Area | USA |
Emilia-Romagna | 8 provincií | Bologna | ohraničena na východě Jaderským mořem, na severu řekou Pád a na jihozápadě Apeninami | Itálie |
Baden-Württemberg | 4 vládní obvody s 35 zemskými a 9 městskými okresy | Stuttgart | jihozápadní část státního území | Německo |