Takahamská jaderná elektrárna
From Wikipedia, the free encyclopedia
Takahamská jaderná elektrárna (japonsky 高浜原子力発電所) je provozní jaderná elektrárna v Japonsku. Elektrárna se nachází na západě japonského ostrova Honšú na pobřeží Japonského moře poblíž stejnojmenné vesnice v prefektuře Fukui. Elektrárna provozuje 4 jaderné reaktory, jejichž celkový hrubý výkon čítá 3392 MW. Elektrárnu vlastní a provozuje společnost Kansai Electric Power Company.
| Takahamská jaderná elektrárna | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Japonsko |
| Umístění | Honšú, Fukui |
| Stav | V provozu |
| Začátek výstavby | 25. dubna 1970 |
| Zprovoznění | 14. listopadu 1974 |
| Vlastník | Kansai Electric Power Company |
| Zhotovitel | Westinghouse Mitsubishi Heavy Industries |
| Provozovatel | The Kansai Electric Power Company, Inc. |
| Jaderná elektrárna | |
| Reaktory v provozu | 2 × 826 MW 2 × 870 MW |
| Typ reaktorů | Westinghouse M312 Mitsubishi M312 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 3392 MW |
| Souřadnice | 35°31′20″ s. š., 135°30′17″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Počátky
Počínaje rokem 1966 plánovala Kansai Electric Power Company svou třetí jadernou elektrárnu ve své zásobovací oblasti kolem Ósaky. Jako možné lokality byly zmíněny Takahama v prefektuře Fukui, Hidaka v prefektuře Wakajama a Kasumi v prefektuře Hjógo. Pouze Takahama a Hidaka byly geologicky prozkoumány a nakonec zahrnuty do výběru lokality; Kasumi mělo být vyhrazeno pro budoucí projekty. Elektrárna měla být postavena do roku 1970, proto společnost rychle přistoupila k nákupu příslušných pozemků. Do roku 1967 bylo získáno přibližně 40 % půdy potřebné v Takahamě. Na druhou stranu Hidaka nebyla jistá, protože lokalita se zdála být velmi problematická vzhledem ke své poloze ve vnitrozemí a ne u moře, kde by měla dostatek vody, na druhou stranu ale byla blízko Ósaky. Projekt byl zpočátku omezen na jeden reaktor o výkonu zhruba 500 MW.[1] V roce 1967 to však bylo změněno na 700 MW.[2] V roce 1968 byla jako lokalita vybrána Takahama, protože na jedné straně byl nákup pozemků téměř kompletně dokončen a na druhé straně to byla jediná lokalita, která mohla poskytnout vhodné možnosti chlazení reaktorů.[3]
Blok 1 a 2
V roce 1969 byly plány elektrárny opět upraveny a výkon reaktoru byl zvýšen na 800 MW. I když stále nebylo jasné, jaký reaktor bude postaven, už se spekulovalo, že zakázku dostane Westinghouse společně s Mitsubishi. Westinghouse měl dodat a postavit veškeré primární zařízení, Mitsubishi sekundární okruh.[4] Rozsah dodávky Westinghouse zahrnoval mimo jiné tlakovou nádobu reaktoru, parogenerátory, přidružená oběžná čerpadla s potrubím a palivo pro počáteční plnění aktivní zóny.[5] Zakázku na elektrárnu obdržel Westinghouse v témže roce. Byl to dosud největší blok elektrárny, který Westinghouse exportoval a největší elektrárna v Asii.[6] Cena díla byla očekávána ve výši 183,3 milionů dolarů. Přípravné práce byly z velké části dokončeny do 30. září 1969 a stavební povolení požadované v červnu bylo schváleno 12. prosince 1969.[7]
V roce 1970 byla japonská komise pro atomovou energii naléhavě požádána o povolení pro druhý, identický blok elektrárny. Stejně jako v prvním bloku měly primární systémy pocházet od Westinghouse, sekundární systémy od Mitsubishi. Náklady na blok činily 182 milionů dolarů, z toho 29 milionů na počáteční zatížení aktivní zóny, 153 milionů na samotnou elektrárnu.[8] Protože společnost plánovala získat reaktor ze Spojených států amerických, v roce 1969 schválila export-import Bank of USA odpovídající úvěry na druhý blok v Takahamě a na dva reaktory v jaderné elektrárně Ói za 183 milionů dolarů.[9] Plány však byly změněny a dodávka veškerého vybavení včetně primárního okruhu pro druhý blok byla zadána Mitsubishi. Co se stalo s finančními prostředky banky není známo.[10]
Výstavba
Stavba prvního bloku začala 25. dubna 1970, stavba druhého bloku začala 9. března 1971.[11][12] Ve skutečnosti byla výstavba Takahamy velkým úspěchem pro jaderný průmysl. Na jedné straně lokalita ukázala, že je možné postavit lehkovodní reaktor kdekoli na světě, i v tom nejnevhodnějším terénu a na druhé straně kvůli velké časové úspoře při výstavbě 1. bloku. Celý blok by mohl být postaven do čtyř let a pěti měsíců a výrazně předčil harmonogram.[13] Palivo pro první blok bylo do Japonska dodáno lodí v roce 1973 a přepraveno do Takahamy šesti kamiony, z nichž každý podnikl sedm cest mezi přístavem a jadernou elektrárnou.[14]
Uvedení do provozu
Podle plánů z roku 1969 měl být první blok online v srpnu 1974.[6] První blok byl poprvé připojen k síti 27. března 1974 a v komerčním provozu byl od 14. listopadu 1974.[11] Blok však musel být v lednu znovu stažen ze sítě, protože více než 20 000 medúz denně blokovalo vstup do kondenzátorových čerpadel. V důsledku toho společnost Kansai Electric Power Company oznámila modernizaci za 700 000 dolarů, aby se medúzy nedostaly do přívodů, zejména v nadcházejících letních měsících roku 1975.[15] Dne 71. ledna 1975 byl druhý blok připojen k elektrické síti, následně byl 14. listopadu 1975 uveden do komerčního provozu.[12] Dne 30. listopadu 1976 začalo splácení úvěru na blok 2 a dva bloky jaderné elektrárny Ói. Úrok byl 8 %. Za půjčku se zaručila Japonská banka pro rozvoj. Splácení mělo probíhat v devíti splátkách každých šest měsíců.[16] V prvních letech však bylo provozní chování elektrárny přesvědčivé jen částečně. Ve skutečnosti byl první blok velmi často odpojován ze sítě kvůli technickým problémům, zatímco druhý blok byl jedním z nejproduktivnějších v Japonsku.[17]
Blok 3 a 4
V roce 1975 se začal plánovat třetí a čtvrtý blok. V témže roce bylo požádáno o posouzení vlivů na životní prostředí.[18] Vedení prefektury Fukui však posuzování zablokovalo. V roce 1978 však byla výstavba schválena, i když poslední slovo o projektu měla japonská vláda. To otevřelo cestu pro Kansai Electric Power Company, aby formálně požádala o stavební povolení pro Takahama 3 a 4.[19] Povolení bylo uděleno v roce 1980.[20]
Výstavba
Třetí blok se oficiálně začal stavět dne 12. prosince 1980, čtvrtý blok dne 19. března 1981.[21][22] Oproti předchozím modelům reaktorů byl při výstavbě 3. bloku jaderné elektrárny Ikata od Mitsubishi Heavy Industries byl zaveden plnotlaký kontejnment, který je na rozdíl od amerických kontejnmentů stabilnější a nabízí větší odolnost vůči zemětřesení. Tento kontejnment byl použit ve všech následných tlakovodních reaktorech po 3. bloku Ikata, bez ohledu na velikost a konfiguraci primárních okruhů. Byl použit i v blocích 3 a 4 jaderné elektrárny Takahama, která byla kromě již zmíněných technických výhod postavena standardizovaně, což masivně zkrátilo dobu výstavby. Konfigurace je stejná jako u jaderné elektrárny Sendaj.[23]
Uvedení do provozu
odle plánů z roku 1980 měl být třetí blok připojen k síti v srpnu 1984 a čtvrtý blok v únoru 1985.[20] 3. blok byl poprvé připojen k síti 9. května 1984, poté 4. blok dne 1. listopadu 1984. 3. blok byl uveden do komerčního provozu 17. ledna 1985, 4. blok následoval 5. června 1985.[21][22] Doba od nalití prvního betonu do první kritičnosti pro blok 3 byla přibližně 39 měsíců a byl postaven v mezinárodně rekordním čase. Pro srovnání, reaktory ve Francii se stavěly v průměru 70 měsíců a ve Spojených státech amerických v průměru 135 měsíců. S tak krátkými časy výstavby bylo Japonsko také jedním ze světových lídrů v rychlé realizaci projektů jaderných elektráren.[24]
Zemětřesení a tsunami v Tóhoku 2011
V důsledku havárie reaktoru Fukushima-Dajiči z 11. března 2011 musely všechny reaktory, které byly odstaveny z důvodu běžné údržby, projít zátěžovým testem, než se mohly vrátit do provozu. Blok 4 byl již od 21. července 2011 odpojen z důvodu inspekce a blok 3 byl posledním reaktorem Kansai Electric Power Company, který byl 21. února 2012 odpojen pro běžnou údržbu.[25] Dne 29. května 2013 bylo oznámeno, že bloky 3 a 4 jaderné elektrárny Takahama budou v červenci opět online poté, co 18. července 2013 vstoupí v platnost nové předpisy pro jaderné elektrárny.
Dne 12. února 2015 dal Úřad jaderného dozoru souhlas k restartu obou bloků.[26] Dne 29. ledna 2016 v 17:00 zahájila společnost Kansai Electric Power Company spouštění reaktoru v bloku 3, který dosáhl kritického stavu v 6:00 ráno 30. ledna.[27] Ve 14:00 1. února 2016 se blok resynchronizoval s elektrickou sítí a začal vyrábět elektřinu. Po opětovném zprovoznění dalšího bloku, Takahama-4, společnost Kansai Electric Power Company očekávala, že oba bloky poprvé za pět let vygenerují zisk 150 miliard jenů. Dne 4. února 2015 blok Takahama-4 opět běžel v plné zátěži.[28][29]
V červenci 2023 byl restartován blok 1.[30] Druhý blok následoval 15. září 2023.[31]
Zemětřesení na poloostrově Noto 2024
Elektrárnu dne 1. ledna 2024 zasáhlo zemětřesení o síle 7,4 Richterovy stupnice. Nebylo však ohlášeno žádné poškození.[32]
Incidenty
Dne 5. března 2014 došlo při odstávce jaderné elektrárny Takahama k požáru třetího energetického bloku jaderné elektrárny, jehož opětovné spuštění bylo plánováno v roce 2015. Nikdo nebyl požárem zraněn a nedošlo k žádným únikům radiace.[33]
| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Takahama-1[11] | Westinghouse M312 | 780 MW | 826 MW | 25. 4. 1970 | 27. 3. 1974 | 14. 11. 1974 | |
| Takahama-2[12] | Westinghouse M312 | 780 MW | 826 MW | 9. 3. 1971 | 17. 1. 1975 | 14. 11. 1975 | |
| Takahama-3[21] | Mitsubishi M312 | 830 MW | 870 MW | 12. 12. 1980 | 9. 5. 1984 | 17. 1. 1985 | |
| Takahama-4[22] | Mitsubishi M312 | 830 MW | 870 MW | 19. 3. 1981 | 1. 11. 1984 | 5. 6. 1985 | |
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
