třída raketových člunů From Wikipedia, the free encyclopedia
Třída Sa'ar 3 jsou raketové čluny Izraelského vojenského námořnictva. Plavidla společně s předchozí třídou Sa'ar 2, konstrukčně vycházela z německých útočných člunů třídy Jaguar. Třídu tvořilo celkem šest jednotek. V září 1973 byly čluny úspěšně nasazeny v jomkipurské válce. Izraelské námořnictvo je všechny vyřadilo. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo Chile.
Třída Sa'ar 3 | |
---|---|
Raketový člun třídy Sa'ar 3 po modernizaci. Na zádi je vidět směs protilodních střel typů Gabriel a Harpoon. | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Izraelské vojenské námořnictvo Chilské námořnictvo |
Typ | raketový člun |
Lodě | 6 |
Osud | vyřazeny |
Předchůdce | třída Sa'ar 2 |
Nástupce | třída Sa'ar 4 |
Technické údaje | |
Výtlak | 210 tn (standardní) 250 tn (plný) |
Délka | 45 m |
Šířka | 7,62 m |
Pohon | 4 diesely |
Rychlost | 42 uzlů |
Dosah | 1500 nám. mil při 19 uzlech 500 nám. mil při 30 uzlech |
Výzbroj | 1× 76mm kanón 2× 12,7mm kulomet (2×1) 4× RGM-84C Harpoon (2×2) 6× Gabriel Mk.I (2×3) |
Radar | THD 1040 RTN-10X Orion |
Šestice raketových člunů byla objednána roku 1966 u francouzské loděnice Constructions Mécaniques de Normandie (CMN) v Cherbourgu. Prototypový člun Sa'ar námořnictvo izraelské převzalo, dodání ostatních již zaplacených člunů však bránilo francouzské embargo. V noci z 24. na 25. prosince 1969 bylo zbylých pět člunů tajně „uneseno“ z Cherbourgu a za asistence zásobovacích lodí a v lednu 1970 přivezeno do Izraele.[1] Čluny přitom na moři vystupovaly jako norské zásobovací lodě plující pod panamskou vlajkou.[2]
Jednotky třídy Sa’ar 3:[3]
Název | Spuštěna na vodu | Uvedena do služby | Poznámka |
---|---|---|---|
INS Sa'ar (331) | 1969 | 1970 | Vyřazen. |
INS Sufa (332) | 1969 | 1970 | Vyřazen. |
INS Ga'ash (333) | 1969 | 1970 | Vyřazen. |
INS Herev (341) | 1969 | 1970 | Vyřazen. |
INS Hanit (342) | 1969 | 1970 | Roku 1989 prodán Chile, sloužil jako Iquique, vyřazen. |
INS Hetz (343) | 1969 | 1970 | Roku 1989 prodán Chile, sloužil jako Covadonga, vyřazen. |
Čluny nesly vyhledávací radar Thomson-CSF Neptune THD 1040 a střelecký radar Selenia RTN-10X Orion. Po dokončení výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melara, dva 12,7mm kulomety, šest protilodních střel Gabriel Mk.I s dosahem 20 km. Později byla trojice střel Gabriel nahrazena čtyřmi americkými protilodními střelami RGM-84C Harpoon s dosahem 130 km.[4] Pohonný systém tvořily čtyři diesely MTU 16V 538, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 42 uzlů.[1]
Raketové čluny této třídy se do ostré akce poprvé zapojily během jomkipurské války v září 1973. Poprvé se do bojů zapojily v bitvě u Latakie, kde izraelské námořnictvo napadlo syrské lodě a pobřežní cíle za pomoci lodních zbraní a protilodních střel. Krátce poté se zapojily do bitvy u Baltimu, kdy napadly egyptské raketové čluny.[5] V těchto dvou bitvách bylo izraelskými plavidly bez vlastní ztráty potopeno celkem sedm nepřátelských raketových člunů.[2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.