Třída Fubuki
třída japonských torpédoborců / From Wikipedia, the free encyclopedia
Třída Fubuki (japonsky: 吹雪型 Fubuki-gata) sestávala z dvaceti čtyř „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1926 až 1933. Jednotky třídy Fubuki byly prvními „speciálními torpédoborci“ (特型駆逐艦 tokugata kučikukan) císařského námořnictva. Velikostí i výzbrojí překonávaly všechny dosavadní japonské i zahraniční torpédoborce. Své konkurenty překonávaly jak silnou torpédovou vyzbrojí, tak i silnou dělostřeleckou výzbrojí složenou ze šesti 127mm kanónů ve třech zakrytých dělových věžích. Novinkou byl rovněž uzavřený můstek.
Třída Fubuki | |
---|---|
Fubuki na předválečné fotografii | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Japonské císařské námořnictvo Sovětské námořnictvo |
Typ | Torpédoborec |
Lodě | I. série: 10 jednotek II. série: 10 jednotek III. série: 4 jednotky |
Zahájení stavby | 1926 až 1930 |
Spuštění na vodu | 1927 až 1932 |
Uvedení do služby | 1928 až 1933 |
Osud | 1 ztracena při kolizi 21 ztraceno za druhé světové války 1 sešrotována po válce 1 předána Sovětům; sešrotována |
Předchůdce | Třída Mucuki |
Nástupce | Třída Hacuharu |
Technické údaje | |
Výtlak | I. a II. série: 1750 T standardní 2057 T při zkouškách[1] III. série: 1680 T standardní 1950 T při zkouškách[2] |
Délka | I. a II. série: 111,86 m mezi svislicemi[1] 115,3 m na vodorysce[1] 118,41 m celkem[1] III. série: 106,68 m mezi svislicemi[2] 113,3 m na vodorysce[2] |
Šířka | 10,36 m[1] |
Ponor | 3,2 m[1] |
Pohon | I. a II. série: 4 kotle Ro-gó Kanpon šiki III. série: 3 kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní vrtule 50 000 k na hřídeli (36 774,9 kW)[1][p 1] |
Rychlost | 38 uzlů (70,4 km/h)[1] |
Dosah | 5000 námořních mil (9260 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) |
Posádka | 197[1] |
Výzbroj | Po dokončení: 6 x 127 mm/50 typu 3. roku (3xII) 2 x 7,7 nebo 13,2mm kulomet (2xI) 9 x 610mm torpédomety (3xIII) 18 hlubinných náloží[1] |
Z 24 postavených jednotek byla jedna ztracena při kolizi v roce 1934. Dalších 21 jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Osm z nich měly na svědomí letadla a stejný počet padl za oběť ponorkám. Čtyři jednotky byly ztraceny při střetech s americkými hladinovými plavidly a jedna jednotka najela na minu. Pouze dvě jednotky válku přežily a jedna z nich byla následně předána sovětskému námořnictvu.