veřejné lázně v Budapešti From Wikipedia, the free encyclopedia
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Széchenyiho termální lázně (v maď. Széchenyi gyógyfürdő) jsou nejrozsáhlejšími léčebnými lázněmi v Evropě. Nacházejí se v nich 3 venkovní a 15 vnitřních bazénů. Kromě veřejné části obsahují i rehabilitačně-léčebnou část.
| Széchenyiho termální lázně | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | novobaroko, klasicismus a novorenesance |
| Architekt | Győző Czigler |
| Výstavba | 1913 |
| Pojmenováno po | Štěpán Széchenyi |
| Poloha | |
| Adresa | Zugló,  Maďarsko |
| Souřadnice | 47°31′6″ s. š., 19°4′56″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web, Oficiální web, Oficiální web, Oficiální web, Oficiální web a Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lázně se nacházejí v Budapešti u stejnojmenné stanice metra v městském parku (Városliget). Jsou napájeny ze dvou termálních pramenů o teplotě 74 a 77 stupňů Celsia. Vyvěrají z hloubky 1 256 metrů.
Zdejší voda obsahuje síru, vápník a hydrogenuhličitan hořečnatý. Hodí se na léčbu revmatismu, pohybového ústrojí, poúrazovou léčbu, pro léčbu artritidy a neuritidy, menstruačních poruch a užívá se i jako pitná kúra při léčbě poruch dýchacího a zažívacího ústrojí.
Na prameny narazil náhodně geolog Vilmos Zsigmondy v roce 1879. Ten o dva roky později zprovoznil první artéské lázně zásobené vodou o teplotě 74 °C z termálního pramene z hloubky 970 metrů. Po dlouhodobých plánech byl v letech 1909–1913 vybudován nový komplex Széchényiho lázní, hlavní vchod budovy zdobí socha zakladatele. Architektem lázní byl Győző Czigler, protože však zemřel ještě před zahájením stavby, vlastní výstavbu podle jeho plánů realizoval Jenő Schmitterer. Lázně, které původně tvořila jen jejich dnešní jihovýchodní část, jsou vystavěny v klasicistním stylu, ale obsahují mnoho novorenesančních prvků. Původně byly lázně rozděleny na mužskou a ženskou část, o čemž vypovídá i uspořádání areálu na dvě zrcadlově shodná křídla. V současnosti je ale část východního křídla využívána k rehabilitačním účelům a veřejnosti běžně nepřístupná, tudíž je tato harmonie poněkud narušena. V roce 1927 byly lázně podle návrhu Imre Francseka upraveny a rozšířeny, byly vybudovány venkovní vyhřívané bazény, které díky výstavbě nového křídla v novobarokním stylu byly ze všech stran obklopeny budovou. S rozšířením lázní vyvstaly problémy s dostatečným zásobováním a ohříváním vody z důvodu vyšší spotřeby a bylo nutné vybudovat druhý vrt. V roce 1938 se v hloubce 1256 metrů narazilo na vydatný termální pramen o teplotě 77 °C, čímž byl problém vyřešen. Během II. světové války byly lázně částečně poškozeny. Po jejich opravě byla určitou dobu část areálu určena pro sovětské vojáky. Od roku 1963 jsou lázně přístupné i v zimě. Od roku 1981 jsou lázně smíšené. V roce 1997 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce areálu lázní. Při té příležitosti byl jeden z venkovních bazénů přeměněn na zážitkový.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Széchenyiho termální lázně na Wikimedia Commons 
