Stavovské panství
typ územně-správní jednotky / From Wikipedia, the free encyclopedia
Stavovské panství též immediátní panství (německy Freie Standesherrschaft, polsky Państwo stanowe) byla správní jednotkou, resp. autonomním vrchnostenským panstvím ve Slezsku a v Lužici od 15. století.
Pojem stavovská panství se používal ještě ve třech dalších významech:
1. Panství německých mediatizovaných rodů po roce 1806 (bývalá říšská knížectví a hrabství). V jejich názvu se vynechává výraz "Svobodné" na rozdíl od Svobodných stavovských panství zemí Koruny české.
2. Tzv. stavovská panství, zřizovaná v 19. století Pruskou korunou mimo bývalé země Koruny české, disponovala jen malou mírou autonomie, ovšem s jejich držbou bylo spojeno privilegium zasedat v kurii stavovských pánů na zemských sněmech[1] (1814 panství Neu-Hardenberg v Braniborsku, 1819 knížectví Krotoszyn v Poznaňsku, 1827 panství Cappenberg a Scheda ve Vestfálsku, 1839 panství Boitzenburg (od r. 1856 hrabství) v Braniborsku, 1840 hrabství Putbus na Rujáně, 1841 hrabství Dohna ve Východním Prusku, 1843 hrabství Rautenburg ve Východním Prusku, aj.).[2]
3. V Bádenském velkovévodství byly jako stavovská panství označovány některé domény náležející velkovévodskému domu.[3]