Starověké dějiny Jemenu
From Wikipedia, the free encyclopedia
Starověké dějiny Jemenu představují historii jedné z nejstarších civilizací na Blízkém východě.[1] Oblast dnešního Jemenu na jihu Arabského poloostrova představuje úrodnou zemi s dostatkem srážek, což umožnilo jeho osídlení a vývoj prosperující civilizace; řecký geograf Klaudios Ptolemaios Jemen označil názvem Eudaimón Arabia (do latiny překládané jako Arabia Felix) – Šťastná Arábie. Mezi 8. a 6. stoletím před naším letopočtem se v Jemenu rozkládalo šest vzájemně znepřátelených království – Ma'ín, Kabatán, Hadramaut, Ausán, Sába a Himjari –, které ovládaly obchodní trasy s kořením.[2] V jižní Arábii si rovněž udržovala pozice etiopská Aksumská říše, která se v Jemenu udržela prakticky až do vzestupu islámu.[3] V roce 630 do Jemenu pronikli muslimští Arabové a jižní Arábie se stala součástí jednotného muslimského státu.