Starověká židovská filozofie
židovská filozofie ve starověku / From Wikipedia, the free encyclopedia
Starověká židovská filozofie vznikla ze snahy zpřístupnit judaismus helénistickému prostředí, formovanému zejména řeckou filozofií. Byla tak přirozeným pokračováním předchozího kroku, jímž byl překlad Tanachu (hebrejské Bible) do řečtiny (Septuaginta). Bible sice samozřejmě používá koncepty, s nimiž pracuje také filozofie (například monoteistický koncept Boha nebo otázka teodiceje), od filozofie jako racionálního, metodicky zajištěného a systematického zkoumání skutečnosti[1] se však zásadně liší tím, že vychází z Božího zjevení jako posledního zdroje pravdy.
Židovská filozofie vcelku přirozeně vznikla v židovské helénistické diaspoře s centrem v egyptské Alexandrii, kde židé velmi často hovořili řecky a dostávali se do úzkého styku s pozdně řeckou vzdělaností a kulturou. V tomto kulturně vyspělém prostředí se snažili obhájit své náboženství a zároveň pomocí filozofických prostředků hlouběji pochopit smysl biblických textů. Židovští filozofové se vyrovnávali s eklektickou filozofií pozdního starověku, jež byla samozřejmou součástí tehdejší vzdělanosti a v níž se především uplatnily vlivy platonismu, stoicismu, Poseidónia, kynismu a novopythagoreismu.
Z židovské helénistické filozofie se zachovalo dílo Aristobúlovo (2. století př. n. l.), Kniha Moudrosti (3. století př. n. l.?), 4. kniha Makabejská (1. století n. l.) a především pak dílo Filóna Alexandrijského (počátek 1. století př. n. l.), jež mělo díky konceptu hypostazovaného Logu velký význam pro křesťanskou christologii.
Po první židovské válce (66-74 n. l.) však rabínský judaismus, jenž se stal stěžejním židovským myšlenkovým proudem, helénistickou filozofii odmítl, opět zdůraznil význam hebrejštiny a navázal na biblické koncepty, jež mírně modifikoval. Z vlastního učení a výkladů rabínů postupně vznikl Talmud, jenž však podobně jako Bible nepředstavoval systematické teologické či filozofické pojednání. Tato nesystematičnost ovšem umožnila dalším židovským myslitelům poměrně svobodnou interpretaci Talmudu a poskytla tak východisko k rozvoji středověké židovské filozofie.