From Wikipedia, the free encyclopedia
Stanisław Witkiewicz (21. května 1851, Poszawsze – 5. září 1915, Lovran) byl polský malíř, architekt, spisovatel a teoretik umění narozený na území dnešní Litvy. V malířství byl stoupencem realismu. V architektuře byl popularizátorem tzv. zakopanského stylu, což byl pokus o vytvoření národního architektonického stylu opřeného o tradice lidové architektury.[2] Byl otcem slavného spisovatele Stanisława Ignacyho Witkiewicze.
Stanisław Witkiewicz | |
---|---|
Narození | 21. května 1851 Pašiaušė |
Úmrtí | 5. září 1915 (ve věku 64 let) Lovran |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Místo pohřbení | Cmentarz Zasłużonych na Pęksowym Brzyzku |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Mnichově |
Povolání | malíř, architekt, spisovatel a kritik umění |
Ocenění | Kříž nezávislosti |
Choť | Maria Witkiewiczowa |
Děti | Stanisław Ignacy Witkiewicz[1] |
Rodiče | Ignacy Witkiewicz a Elwira Szemiot |
Rod | Witkiewicz family of the Nieczuja coat of arms |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pocházel ze šlechtické rodiny. Zúčastnil se lednového povstání, již ve dvanácti letech sloužil jako kurýr a zásobovač partyzánských jednotek. Povstání se účastnila celá jeho rodina. Po porážce povstání byli odsouzeni k vyhnanství v Tomsku.[3] Stanisław zůstal v Tomsku až do roku 1868. Poté vystudoval malířství na Carské akademii výtvarných umění v Petrohradě (1869–1871) a na Akademii výtvarných umění v Mnichově (1872–1875). V Mnichově onemocněl tuberkulózou. V roce 1875 se vrátil do Varšavy, kde spolu s Adamem Chmielowským, Józefem Chełmońskim a Antonim Piotrowským založil malířský ateliér v hotelu Europejski. Witkiewicz také navázal kontakt s mnoha umělci jako byla herečka Helena Modrzejewska (jež vedla ve Varšavě proslulý salón), nebo spisovatelé Bolesław Prus a Henryk Sienkiewicz. Ten mu poskytl finanční prostředky ve formě stipendia, aniž by o tom Witkiewicz věděl. Do roku 1890 žil ve Varšavě, poté odjel na dva roky do ciziny (1881-1882), žil v Mariánských Lázních, Meranu a Mnichově. Od roku 1884 byl uměleckým ředitelem literárního a uměleckého týdeníku Wędrowiec, kde v sérii článků zformuloval svou uměleckokritickou koncepci. Tyto texty byly shrnuty zejména v knize Sztuka i krytyka u nas. V roce 1890 se usadil v Zakopaném, kde fascinován místním lidovým uměním vytvořil teorii tzv. zakopaného stylu a začal se věnovat architektuře.[4] Výsledkem bylo několik staveb, historiky architektury dodnes ceněných - zejm. vila Koliba (1891–1892), vila Pod Jedlami (1897) a Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v obci Jaszczurówka (1904–1907). Zakopanému a Tatrám byla věnována z velké části i jeho literární činnost, k nejvýznamnějším patří reportážní román V průsmyku (Na przełęczy) z roku 1891. Zachytil zde řadu tatranských legend. Tatranskému umění se věnoval i teoreticky, v díle Sztuki piękne pod Tatrami. Jinak se věnoval problémům náboženství, etiky a národní identity, v úvahových spisech jako Chrześcijaństwo i katechizm, Wallenrodyzm czy znikczemnienie nebo Życie, etyka, rewolucja.[5] Zemřel na tuberkulózu během cesty do Chorvatska. Jeho tělo bylo převezeno do Polska a pohřbeno v Zakopaném.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.