Stabilizující selekce
From Wikipedia, the free encyclopedia
Stabilizující výběr (neplést s negativní selekcí[1][2]) je druh přirozeného výběru , při kterém klesá genetická rozmanitost populace a populační průměr se ustavuje na konkrétní hodnotě daného znaku. To je považováno za nejčastější mechanismus účinku přírodního výběru, protože se většina znaků v čase, zdá se, nijak dramaticky nemění.[3] Stabilizující výběr běžně využívá negativní selekce (purifikujícího výběru), tedy selektuje proti extrémním hodnotám znaku. Stabilizující výběr je opakem tzv. disruptivního výběru. Zatímco disruptivní výběr zvýhodňuje nositele extrémních fenotypů, výběr stabilizující upřednostňuje ty organismy se středními hodnotami daného znaku. To snižuje fenotypovou variabilitu a udržuje status quo. Přírodní výběr má tendenci odstranit zásadnější odchylky od normy a zvýšit tak reprodukční úspěch průměrných fenotypů.[4] Vzhledem k výše zmíněné stabilitě znaků v čase bývala stabilizující selekce považovaná za nejobvyklepší typ výběru,[5] avšak metaanalýza studií měřících selekci ve volné přírodě nedokázala odhalit převládající trend ve prospěch stabilizujícího výběru.[6] Důvodem může být přílišná složitost metod pro detekci stabilizujícího výběru. Ty mohou zahrnovat studium změn způsobujících přírodní výběr zaměřený na průměr a rozptyl v daném znaku, případně měření biologické zdatnosti pro okruh rozdílných fenotypů v přírodních podmínkách a zkoumání vztahů mezi naměřenou zdatností a hodnotou daného znaku. Analýza a interpretace výsledků jsou ovšem nesnadné.[7]