Stát Řádu německých rytířů
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Stát Řádu německých rytířů (německy Staat des Deutschen Ordens, latinsky Civitas Ordinis Theutonici), také označovaný jako Německý řádový stát (německy Deutschordensstaat či zkráceně Ordensstaat, tj. Řádový stát) nebo nepřesně „Pruský řádový stát“ (podle jména země, ve které vznikl), zastaraleji „Řádová země Prusy“, byl v dobách středověku rozlehlý teokratický stát církevního Řádu německých rytířů v zemích Pobaltí a s centrem v Prusku.
Stát Německého řádu Staat des Deutschen Ordens (de) Civitas Ordinis Theutonici (la)
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Národnostní složení |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
marka | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Státní útvar byl dobře organizovaný a hospodářsky prosperující, spravovaný ve formě teokratické volené monarchie. Vládnoucí třída i vůdčí vojenská síla byla tvořena šlechtici převážně německého původu – členy Řádu německých rytířů, rytířsko-vojenského řádu katolické církve. Hlavou této instituce (i zároveň státu) byl doživotně volený velmistr a jejím primárním posláním byl boj proti nevěřícím. Jak naznačují štědré výnosy i podpora evropských panovníků, řád se těšil z podpory panovníků Západu a tedy i neustálého přísunu nových dobrovolníků. Do jeho řad mohli vstupovat nejen šlechtici německého původu, ale prakticky každý, kdo pocházel z německých zemí, nebo jen alespoň ovládal německý jazyk, který byl úřední řečí řádu. Zájemci sice při vstupu do řádu odevzdávali organizaci svůj majetek a podrobovali se přísné řádové řeholi, ale bylo také možné se k službě řádu zavázat jen dočasně coby „host“ řádu, což bylo pro mnohé západní šlechtice vítanou příležitostí, kterak získat bojové zkušenosti a třeba i majetek v podobě válečné kořisti. Díky těmto vlastnostem a výhodám řád neustále rostl.
Podobným způsobem si počínaly i jiné katolické řády disponující vojenskou mocí. Rovněž Řád johanitů, který se usídlil na ostrovech Rhodu a později na Maltě, odkud vešli ve známost jako maltézští rytíři. Za zmínku stojí rovněž Řád templářů, který byl však roku 1312 papežskou bulou rozpuštěn. Úspěchu Řádu německých rytířů významně přispěl také Řád mečových bratří, který operoval ve východním Pobaltí a kde budoval svůj vlastní řádový stát, když později došlo ke sloučení obou rytířských řádů a jejich řádových států. Mečoví bratři se začlenili do Řádu německých rytířů jako jejich podřízená tzv. livonská větev, což německé rytíře významně posílilo. Druhý řádový stát, který spravoval Livonský řád v konfederaci s arcibiskupstvím v Rize a dalšími biskupstvími, se nazýval Terra Mariana, a rozkládal se na území dnešního Lotyšska a Estonska.