Splügenpass

Průsmyk Splügenpass (italsky Passo dello Spluga, rétorománsky Pass dal Spleia) s vrcholem v nadmořské výšce 2114 m spojuje Splügen ve švýcarském Rheinwaldu v kantonu Graubünden (severní strana) s Chiavennou v italské provincii Sondrio a s Komským jezerem (jižní strana) a odděluje horskou skupinu Tambo na západě od horské skupiny Platta na východě, čímž se zároveň nachází na dělicí linii mezi Západními a Východními Alpami. Přes průsmyk vede rozvodí mezi Rýnem a Pádem, které zde odpovídá hranici mezi Švýcarskem a Itálií.

Splužský průsmyk
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Souřadnice	46°30′20″ s. š., 9°19′49″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na severní straně průsmyku pramení řeka Hüscherabach, která se ve Splügenu vlévá do Hinterrheinu. Východně nad vrcholem průsmyku leží jezero Bergseeli.

Historie

Průsmyk Splügen (kolem roku 1810)

Průsmyk znali již Římané, pravděpodobně pod názvem "Cunus Aureus" – "zlatý vrchol", pokud to neznamenalo Julierpass. Název Splügen prý pochází z latinského "specula", což znamená "vyhlídka", nebo z románského "Speluca", "jeskyně", a zřejmě se používalo i ve středověku. Na úkor Horní cesty přes Septimerpass, kterou prosazoval vlivný biskup z Churu, ztratila na významu i proto, že špatně udržovaná přístupová cesta k Hinterrheinu viditelně chátrala. Rokli a cestě se proto od 13. století říkalo Viamala ("špatná cesta") a teprve poté, co se heinzenberské obce Thusis, Masein a Cazis rozhodly v roce 1473 připravit "die richstrass und den waeg", se cesta přes Splügen vyvinula v nejdůležitější graubündenskou tranzitní trasu a umožnila pravidelný "kurzovní provoz", jako například poselstvo z Lindau.

Současná silnice byla postavena na vlastní náklady Rakušanů, kteří v té době Milánu vládli, a dokončena v létě roku 1822. Od vybudování tunelu přes San-Bernardino-Pass ztratil průsmyk do značné míry svůj dřívější význam. V 19. století existovaly plány na vybudování železniční tratě přes Splügen, které však ztroskotaly na odporu kantonu Ticino, který by tak byl obcházen. Nakonec byla upřednostněna výstavba prvního Gotthardského tunelu.

V osmdesátých letech se diskutovalo o 46,7 km dlouhém základním tunelu Splügen mezi Thusisem a Chiavennou. Jednalo se o jeden z pěti projednávaných projektů železničního tunelu v oblasti švýcarských Alp. Projekt byl odložen ve prospěch Gotthardského a Lötschberského základního tunelu.

Galerie Splügen

Galerie v průsmyku Splügen

312 metrů dlouhá galerie v průsmyku Splügen byla postavena v letech 1843–1846, poprvé renovována v roce 1991 a podruhé v letech 2006–2011.

Splügenská trasa byla kdysi považována za nebezpečnou. V prosinci 1800 se 15tisícová armáda francouzského maršála Jacquese MacDonalda vydala přes Splügenský průsmyk směrem k Chiavenně navzdory zuřící sněhové bouři. Stovky vojáků byly zavaleny lavinami. Na ochranu cestujících, mezkařů a povozníků bylo postaveno několik domů a galerií u cest. Galerie na severní straně je jediná, která se dochovala dodnes. Byla postavena v letech 1843–1846 a je dlouhá 312 metrů. Galerie byla postavena podle projektu inženýra Carla Doneganiho a pod celkovým dohledem kantonálního inženýra Richarda La Nicca.

Po druhé světové válce zůstal průsmyk Splügen v zimě uzavřen a galerie byla objížděna letní silnicí. V srpnu 1991 byla galerie částečně zrekonstruována. Byl položen nový povrch a opraveny hrany.

Zdivo galerie z přírodního kamene je tradičně dvouplášťové, přičemž jádro je vyplněno zbytkovým materiálem. Odtok svahové vody zajišťoval systém vtokových šachet, sběrných jímek a příčných odřezů pod galerií. Postupem času se odvodňovací struktury zanášely a těsnění klenby netěsnilo. V zimě se část klenby zřítila kvůli mrazu ve zdivu.

V letech 2006–2011 bylo opraveno 60 metrů severní části galerie a připraveno pro budoucí využití jako výstavní prostor. Na zbývajícím úseku byla obnovena klenba v místě zřícení, stěny byly staticky zajištěny a znovu vyspraveny, byly opraveny drenážní konstrukce a obnovena hydroizolace. Kompletní restaurování stálo celkem 2 015 000 švýcarských franků.

Trasa

Začátek průsmykové cesty nad Splügens, vpravo bývalý Wädenswilerhaus, dnes Hüschera-Lodge (kolem roku 1920)

Devět kilometrů dlouhá severní rampa ze Splügenu vede na vrchol průsmyku přes dvě skupiny ostrých zatáček, z nichž jedna má šest serpentin za Splügenem a druhá patnáct serpentin před vrcholem průsmyku. Nachází se zde bývalá pohraniční stanice a o víkendech je zde provozována restaurace Berghaus Splügenpass. Jižní rampa (SS 36) přes italské údolí Val San Giacomo je pozoruhodná: mezi vrcholem průsmyku a Chiavennou je výškový rozdíl téměř 1800 metrů na vzdálenosti asi 30 kilometrů. Trasa vede kolem jezer Lago di Montespluga, Madesimo, Lago d'Isola a Campodolcino do Chiavenny. Odtud se dostanete k jezeru Como a do průsmyku Malojapass. Silnice je v celé délce asfaltová a má dva jízdní pruhy. V zimě je průsmyk uzavřen.

Zajímavosti

• Nad Splügenem vede průjezdní silnice přes Mramorový most.
• 100 m východně od silnice vede kulturní a dálková turistická stezka Via Spluga po historické stezce pro mezky přes průsmyk Splügen; zde je uvedena nadmořská výška 2113 m (viz obrázek rozcestníku), jedná se tedy o skutečný průsmyk (sedlo), proto se pro vrchol silnice používá ve švýcarských mapách také označení Strassenpass.
• Nedaleko vrcholu průsmykové cesty byla v nadmořské výšce 2100 metrů vytěžena křemencová deska. V regionu se používal jako střešní krytina. Těžba byla ukončena.
• Silnice přes průsmyk se skládá ze 75 serpentin; 52 z nich je na italské straně a 23 na švýcarské straně.

Galerie

• 
  Serpentiny na severní straně
• 
  Vrchol průsmyku
• 
  Švýcarská strana průsmykové cesty s výhledem na Teurihorn
• 
  Rozcestník na Via Spluga
• 
  Panorama severní strany Splügenpass
• 
  Splügenpass. Historický letecký snímek Wernera Friedliho (1954)

Literatura

• Jürg Simonett: Splügenpass. In: Historisches Lexikon der Schweiz. 10. Januar 2013.
• průsmyk na mapě
• Horst Schmollinger: Der Lindauer Bote. tag-der-briefmarke.org vom 26. Dezember 2014, abgerufen am 24. Mai 2016.
• Bündner Kalender 2010, S. 113
• Zwei neue Eisenbahntunnels durch die Alpen. In: Frankfurter Allgemeine Zeitung, 12. Mai 1989, S. 11.
• Kurt Wanner, Montemarzino/Splügen (kw) Marcus Schmid, Chur (ms) Marcus Casutt, Chur (mc): Die Galerie am Splügenpass. (PDF) Abgerufen am 30. März 2017.
• Arne Hegland, Jürg Simonett: Strassen als Baudenkmäler.
• Praxisbeispiel Galerie am Splügenpass. (PDF) (Již není k dispozici online.) Archivováno z originálu 31. března 2017; vyhledáno 30. března 2017. Info: Odkaz na archiv byl vložen automaticky a dosud nebyl zkontrolován. Zkontrolujte prosím původní a archivní odkaz podle pokynů a poté tuto poznámku odstraňte.
• F. de Quervain: Die nutzbaren Gesteine der Schweiz. Bern (Kümmerly & Frey) 1969, S. 91

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Splužský průsmyk na Wikimedia Commons