From Wikipedia, the free encyclopedia
Spáleniště je místo, kde hořelo dřevo nebo jiné organické látky. Během toho došlo k obohacení půdy popelem a zplodinami hoření (zbytky zuhelnatělého dřeva, dehet aj.)[1] Tento proces způsobuje změny chemismu substrátu, které vytvářejí prostor pro tzv. anthrakofilní druhy organismů.
V řádu hašení ohně vydaném císařem Josefem II. bylo nařízeno, že „K spáleništi mají se zvláštní strážní ustanoviti, kteří pozor dají, aby skrze skryté jiskry oheň zase neobživil, a znova hořeti nepočalo.“[2]
Nejrozsáhlejší přirozená spáleniště vznikají po lesních požárech, v menší míře po požárech vřesovišť nebo na vyschlých rašeliništích. Ve střední Evropě jsou v současnosti přírodní katastrofy o takovém rozsahu spíše řídké. Z hlediska stanovištních nároků organismů je nahrazují stará ohniště po lesních dělnících a turistech.[1]
Lesní požáry zničí nejen makrovegetaci, ale mají vliv i na mikrovegetaci v půdě. Přesto není půda prohřáta do velké hloubky; při teplotě 600 °C těsně nad povrchem půdy dosahuje teplota 1 centimetr pod povrchem pouze kolem 80 °C.[3] Protože se kořeny řady rostlin a podhoubí mnohých hub nacházejí hlouběji, může řada organismů požár přežít (typickým zástupcem pokračujícím v růstu po požáru je rostlina hlístník hnízdák) a změny ve skladbě vegetace, která se následně na spáleništi objeví, jsou především důsledkem chemických změn v substrátu.[1]
Na spáleništích se za určitou dobu po dohoření začínají objevovat tzv. anthrakofilní organismy neboli anthrakobionti. Růst těchto organismů, které mají obvykle specifické stanovištní nároky, bývá podpořen zprvu změnou chemismu (dochází k neutralizaci huminových kyselin vlivem alkalických popelovin) a následně obohacením dusíkem (činnost nitrifikačních bakterií je podpořena alkalickou půdní reakcí). Spáleniště je proto příhodné pro organismy preferující alkalickou půdní reakci (např. některé kalcifyty) a později nitrofilní druhy.[1]
Proces sukcese spáleniště rozdělil M. Moser do čtyř kategorií:[4]
K nástupu nitrofilních rostlin dochází obvykle po 2–3 letech od požáru. Objevuje se například vrbka úzkolistá (Epilobium angustifolium), ostružiník maliník (Rubus idaeus), divizna malokvětá (Verbascum thapsus).[4]
Moser rozdělil houby do čtyř skupin podle jejich vztahu ke spáleništím:[4]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
