Sofisté
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sofisté je označení pro starořecké učitele a filosofy, kteří působili v 5. a 4. století př. n. l. Jméno pochází z řeckého sofos ("moudrý") a sofistai („učitelé moudrosti“) a charakterizuje tak jejich činnost – sofisté obcházeli města a profesionálně vyučovali nejrůznějším naukám, jako například počtářství, astronomii, geometrii, hudbě a zejména rétorice. Zabývali se psaním řečí před soudem (kde případně také sami vystupovali) a řečnictvím ve shromážděních a na veřejnosti (Platón, Faidros 261b4).
Naše vědomosti o sofistech čerpáme hlavně z Platónových dialogů, kde Sókratés vystupuje jako jejich odpůrce. Dnes je sofista hanlivé označení člověka, který provozuje sofistiku, tj. záměrně používá klamavé a logicky nekorektní úsudky a argumenty k vyvozovaní chybných závěrů, kterými zdánlivě dokazuje něco nesprávného, nepravdivého.