Sofija Sergejevna Trubeckaja
From Wikipedia, the free encyclopedia
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sofija Sergejevna Trubeckaja (rusky Софья Сергеевна Трубецкая, francouzsky také Sophie Troubetzkoi, 13.jul./25. březnagreg. 1838, Petrohrad – 27. července 1898, Madrid) byla rusko-francouzská šlechtična a politička u španělského královského dvora.[1][2][3]
| Sofija Sergejevna Trubeckaja | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 25. března 1838 Moskva |
| Úmrtí | 27. července 1898 (ve věku 60 let) Madrid |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise |
| Alma mater | Jekatěrininský institut |
| Povolání | politička |
| Ocenění | Řád královny Marie Luisy |
| Choť | Charles de Morny José Osorio y Silva |
| Děti | Mathilde de Morny |
| Rodiče | Sergej Vasiljevič Trubeckoj a Jekatěrina Petrovna Musin-Puškinová |
| Rod | Trubečtí |
| Funkce | Člen poslanecké rady |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
,_musée_du_Second_Empire,_tableau_-_L'impératrice_Eugénie,_par_Winterhalter,_1864,_inv._MMPO.203.jpg)
Narodila se jako dcera knížete Sergeje Vasiljeviče Trubeckého, který se na naléhání cara Mikuláše I. v roce 1838 oženil se svou oblíbenkyní Jekatěrinou Petrovnou Musin-Puškinovou (1816–1897). Krátce po narození Sofie se však rodiče rozvedli. Sergej Trubeckoj odešel na Kavkaz a Jekatěrina se s malou dcerkou usadila v Paříži.
V roce 1848 Sofija nastoupila do francouzské internátní školy. Přání adoptovat Sofii projevila princezna Matylda Bonapartová a požádala cara Mikuláše I. o svolení. Ten však rozhodnutí nechal na Soffi. Ta se vrátila do Petrohradu jako jeho chráněnka a v roce 1852 byla přijata do Jekatěrinského institutu.[4] V roce 1855, kdy absolvovala školu Mikuláš I. zemřel a carevna vdova Alexandra Sofii odmítla jmenovat dvorní dámou.
Sofija se dostala do péče svých tet, kněžny Marii Vasiljevny Voroncovové a hraběnky S. V. Ribopjerové, které z toho nebyly nadšené. Když při korunovaci nového Alexandra II. učinil Sofii nabídku k sňatku o generaci starší francouzský vyslanec Charles de Morny, nevlastní bratr Napoleona III., Sofija ji přijala.
Po svatbě v lednu 1857 v Petrohradu pár na jaře odcestoval do Paříže a ubytoval se v Hôtel de Lassay. Po narození čtyř svých dětí začala Sofija cestovat. Její první cesta vedla do Moskvy ke Konstantinu Pavloviči Naryškinovi, kde její vystupování extravagantní pařížské krásky vyvolalo senzaci. Nedůvěřovala však Napoleonovi III. a podporovala Bourbony, takže nebyli vítáni na plesech v Tuilerijském paláci a sblížila se s ruskou společností. Její skvostný salon navštěvovalo mnoho ruských a polských aristokratů. Manželé se odcizili a v roce 1865 Charles de Morny zemřel.[1][2]
Sofija se seznámila se španělským bratrancem císařovny Evženie vévodou z Alburquerque, Josém Osorio y Silva, za něhož se v březnu 1869 provdala.[5] Pár žil střídavě v Paříži a Madridu. Díky rodinným vazbám měla blízko ke královně Izabele II., která po zářijové revoluci v roce 1868 uprchla do Francie a udělila Sofii řád královny Marie Luisy.
V roce 1870 Sofija nechala vztyčit první vánoční stromek ve Španělsku a s manželem podporovali snahy na návrat Bourbonů do Španělska. 30. prosince 1874 královnin syn Alfons XII. skutčně nastoupil na španělský trůn. Sofija a její manžel nyní hráli významnou roli u španělského dvora až do královy smrti. V roce 1885 převzala regentství vdova královna Marie Kristýna.[1][2]
Sofija Sergejevna Trubeckaja zemřela 27. července 1898 v Madridu a byla pohřbena v Paříži na hřbitově Père Lachaise, nedaleko hrobu svého prvního manžela.[1][2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
