mentální porucha období středověku From Wikipedia, the free encyclopedia
Skleněný blud je externí manifestace duševní poruchy zaznamenané v Evropě, především v období pozdního středověku a raného novověku (15. až 17. století).[1] Lidé, postižení touto poruchou, se domnívali, že jsou vyrobeni ze skla, kvůli čemuž se „mohou rozbít na kousky“.
V 16. a 17. století se v Evropě sklo stalo cenným zbožím. Bylo považováno za magický, alchymistický předmět.[2] Spojeno s křehkostí a luxusem, sklo ovlivnilo způsob, jakým šlechticové vnímali svoji pozici ve společnosti. Fixace na tento nový materiál přispěla k manifestaci této duševní poruchy; Edward Shorter, odborník z oblasti historie psychiatrie z Torontské univezity, připisuje rozšíření skleněného bludu v Evropě 17. století, k rozšíření skla ve společnosti. Dodává: „V průběhu historie, vynalézavá nevědomá mysl připoutávala své iluze (bludy) na nové materiály a technologický pokrok své doby.“[3]
Jelikož se duševní porucha skleněného bludu koncentrovala na bohaté a vzdělané vrstvy, mohli ji moderní učenci spojovat s lépe popsanou melancholií.
Mezi nejznámější příklady z minulosti patří Karel VI. Francouzský, který si nechal vyztužit oblečení železnými tyčemi,[1] princezna Alexandra Bavorská, která věřila, že v dětství spolkla skleněné piano,[4] Petr Iljič Čajkovskij, o němž se tvrdí, že si při dirigování přidržoval bradu, aby mu neupadla hlava[5] či Georgios Hatzianestis, řecký armádní velitel, jehož nohy byly, podle jeho přesvědčení, ze skla a rozbily by se, kdyby se jakkoliv pohnul.[6]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.