Sklářská píšťala

Sklářská píšťala je hlavní pracovní nástroj sklářů sloužící k foukání skla.

Foukání skla do formy

Rytiny sklářů ve sklárně z Mandevillově cestopisu

Popis

Sklářská píšťala je dutá tyč dlouhá až několik metrů. Na jeden konec nabírá sklář roztavenou sklovinu a z druhé strany do ní fouká, čímž z měkkého roztaveného skla vzniká tzv. baňka. Ta se pak fouká do sklářské formy, nebo se tvaruje sklářským nářadím. Běžné sklářské píšťaly se skládají z návarku (část, kterou se na píšťalu nabírá sklovina), těla píšťaly, izolované části a náustku.

S nejstaršími píšťalami se setkáváme již u Féničanů (asi 1500 – 300 př. n. l.). Jednalo se zřejmě o keramické trubice zhotovené z hlíny.^[1] Na českém území jsou to pak úlomky sklářských píšťal pocházející ze 13. století,^[2] nejstarší zobrazení pak spadá do 15. století, kdy v Mandevillově cestopisu nacházíme iluminaci skláře s píšťalou.^[1][3]

Odkazy

Reference

1. VONDRUŠKA, Vlastimil. Sklářství. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0261-4. Kapitola Ruční techniky výroby skla, s. 46–47.
2. Historie a současnost výroby skla [online]. 2005-12-02 [cit. 2009-04-01]. Dostupné online.
3. British Library [cit. 2009-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-07. (anglicky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sklářská píšťala na Wikimedia Commons