![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fa/Swedish_Spruce_Forest.jpg/640px-Swedish_Spruce_Forest.jpg&w=640&q=50)
Tajga
typ biomu, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách / From Wikipedia, the free encyclopedia
Tajga (rusky тайга́, islandsky barrskógabeltið; souvisí s mongolskými[2] a turkickými[3] jazyky) neboli Severský jehličnatý les je biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Je charakterizovaný jehličnatými lesy tvořenými převážně smrky a jedlemi (temný les), borovicemi a modříny (světlý les).
Tajga | |
---|---|
![]() švédský smrkový les | |
![]() rozšíření severských jehličnatých lesů | |
Ekologie | |
Biogeografické oblasti | palearktická, nearktická |
Geografie | |
Rozloha | 17 000 000 km2[1] |
Kontinenty | Evropa, Asie, Severní Amerika |
Státy | Rusko, Mongolsko, Japonsko, Norsko, Švédsko, Island, Finsko, Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Saint-Pierre-et-Miquelon (Francie) |
Podnebí | Dfc, Dwc, Dsc, Dfd, Dwd, Dsd |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8a/%D0%92%D0%B8%D0%B4_%D1%81_%D0%B3._%D0%A7%D1%91%D1%80%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D1%81%D0%BE%D0%BF%D0%BA%D0%B0_%D0%B2_%D0%BD%D0%B0%D0%BF%D1%80%D0%B0%D0%B2%D0%BB%D0%B5%D0%BD%D0%B8%D0%B8_%D1%80._%D0%91%D0%B0%D0%B7%D0%B0%D0%B8%D1%85%D0%B0_-_panoramio.jpg/640px-%D0%92%D0%B8%D0%B4_%D1%81_%D0%B3._%D0%A7%D1%91%D1%80%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D1%81%D0%BE%D0%BF%D0%BA%D0%B0_%D0%B2_%D0%BD%D0%B0%D0%BF%D1%80%D0%B0%D0%B2%D0%BB%D0%B5%D0%BD%D0%B8%D0%B8_%D1%80._%D0%91%D0%B0%D0%B7%D0%B0%D0%B8%D1%85%D0%B0_-_panoramio.jpg)
Tajga je označována za největší suchozemský biom na světě[4]. V Eurasii pokrývá většinu Švédska, Finska, velkou část Ruska od Karélie na západě až k Tichému oceánu (včetně velké části Sibiře), velkou část Norska a Estonska, část Skotské vysočiny, některé nížinné/pobřežní oblasti Islandu a oblasti severního Kazachstánu, severního Mongolska a severního Japonska (na ostrově Hokkaidó). V Severní Americe pokrývá většinu vnitrozemí Kanady, Aljašku a části severní části přilehlých Spojených států amerických.[5]
Hlavní dřeviny se v závislosti na délce vegetačního období a letních teplotách ve světě liší. Skandinávská a finská tajga se skládá ze směsi smrků, borovic a bříz, ruská tajga má v závislosti na regionu smrky, borovice a modříny, zatímco východosibiřská tajga je rozsáhlý modřínový les; tajga Severní Ameriky je převážně smrková.
Tajga ve své současné podobě je relativně nedávným jevem, existuje teprve posledních 12 000 let od začátku holocénu a pokrývá území, které bylo v pozdním pleistocénu mamutí stepí nebo pod skandinávským ledovcem v Eurasii a pod Laurentidským ledovcovým štítem v Severní Americe.
Ačkoli ve vysokých nadmořských výškách přechází tajga přes Krummholz do alpínské tundry, nejedná se výhradně o alpínský biom a na rozdíl od subalpínského lesa je velká část tajgy nížinná.
Pro tajgu je hrozbou globální oteplování[6] a způsob, jakým by měl být pohlcený nebo vypuštěný oxid uhličitý[7] zpracováván v rámci uhlíkového účetnictví, je sporný.[8]