Sestřelení bombardéru Godfathers Inc. 25. dubna 1945
sestřelení bombardéru B-17G při americkém leteckém útoku na Škodovy závody v Plzni v závěru II. světové války From Wikipedia, the free encyclopedia
Sestřelení bombardéru Godfathers Inc. 25. dubna 1945 je událost, k níž došlo během 36.[1] mise amerického bombardéru B-17G Flying Fortress s. č. 42-97266 z 602. bombardovací perutě 398. bombardovací skupiny,[2] 8. letecké armády amerického armádního letectva nad župou Sudety v Německu při útoku na letiště v Plzni. Po poškození zásahem flaku letoun přišel o část křídla a havaroval při nouzovém přistání poblíž Lhoty, jihozápadně od Plzně.[2][3] Z osmičlenné posádky zahynulo pět letců na palubě, jeden byl po seskoku zastřelen a dva padli po seskoku do německého zajetí.[3]
| Sestřelení bombardéru Godfathers Inc. 25. dubna 1945 | |
|---|---|
 B-17 přezdívaný „Létající pevnost“. Letoun stejného typu se zřítil u Lhoty. | |
| Nehoda | |
| Datum | 25. dubna 1945 |
| Čas | ~ 11.14 SELČ |
| Hlavní příčina | sestřelení, pád |
| Místo |  u Lhoty, Říšská župa Sudety |
| Zeměpisné souřadnice | 13°19′14″ s. š., 49°41′20″ v. d. |
| Počátek letu | RAF Nuthampstead, Spojené království |
| Letoun | |
| Model | Boeing B-17G Flying Fortress |
| Dopravce |  United States Army Air Forces |
| Registrace | 42-97266 |
| Následky | |
| Na palubě osob | 8 |
| Zraněných | 0 |
| Mrtvých | 5 |
| Letoun | zničen |
Skupina byla založena 15. února 1943 a vybavena těžkými bombardéry B-17 Flying Fortress.[4] Aktivována byla na začátku března 1943 na vojenské letecké základně Ephrata se čtveřicí bombardovacích perutí.[4] Výcvik zakončila 20. dubna 1943 ve washingtonském Geiger Field. Od června do prosince 1943 působila na letecké základně u Rapid City v Jižní Dakotě, kde do konce roku vycvičila 326 posádek B-17.[4] Od začátku roku 1944 se skupina začala cvičit pro boj a v dubnu 1944 přesunula do Anglie.[4] Přiřazena byla k 8. letecké armádě a umístěna na základně Nuthampstead, kde v květnu 1944 začalo její bojové nasazení trvající až do konce války v Evropě.[4] Vedla především strategická bombardování proti průmyslovým a dopravním cílům v Německu, výjimkou se v červnu 1944 staly útoky při bitvě o Normandii a následující podpora ostatních vojsk jako např. při bitvě v Ardenách.[4] Poslední bojovou misí za druhé světové války byl útok na letiště v Plzni.[4] Po skončení války v Evropě přepravovala skupina osvobozené zajatce z Německa do Francie.[4]
V 30. letech 20. století se společnost Boeing zúčastnila soutěže o dodávku 200 čtyřmotorových dálkových bombardérů, ale její prototyp havaroval, byť v soutěži exceloval svými parametry. Letecké sbory letoun objednaly v malé sérii a v roce 1938 byl uveden do služby. I následně se konstrukčně vyvíjel do mnoha variant a stal se 3. nejvyráběnějším bombardérem všech dob. Americké armádní letectvo jej během druhé světové války používalo především pro denní strategická bombardování proti nepřátelským průmyslovým a vojenským cílům. Armádní letectvo B-17 propagovalo jako strategickou zbraň, neb byl relativně rychlý, operoval ve velkých výškách, měl dlouhý dolet a těžkou obrannou výzbroj. Zároveň byl odolný a dokázal se z mise vrátit i s těžkými poškozeními.
Konkrétní letadlo 42-97266 bylo vyrobeno společností Boeing ve výrobním bloku B-17G-45-BO Fortress.[5] Prvně bylo 12. března 1944 přiděleno k 388. bombardovací skupině působící na základně RAF Knettishall.[1] Následující rok bylo 12. ledna přiřazeno k 398. bombardovací skupině.[1]
Ač dokument Missing Air Crew Report 14224, vyšetřovací zpráva havárie, opakovaně uvádí, že přezdívku letoun neměl,[6] v několika dokumentech se objevuje přezdívka letadla „Godfathers Inc.“.[7][1][8]
Letounu velel 1. pilot nadporučík Allan Ferguson.[9] Celou posádku tvořili (věk v době události):[1][6]:4, 14
- 1. pilot: 2nd Lt. Allan H. Ferguson, Jr. (21 let)[10]
- 2. pilot: F/O John Robert Halbert (21 let)[11]
- navigátor: 2nd Lt. Howard Udell Feldman (20–21 let)[12][13]
- radiooperátor: T/Sgt. Michael J. Brennan, Jr. (Mike, 19 let)[14]
- střelec spodní věže: S/Sgt. William D. O'Malley, Jr. (Bill, 20 let)[15]
- palubní mechanik a střelec horní věže: T/Sgt. Joseph Alexander Heustess, Jr. (Joe, 22 let)[16]
- zadní střelec: S/Sgt. Byron O. Young (22 let)[17]
- pravý boční střelec: S/Sgt. Harry I. Mazer (19 let)[18][19]
John Halbert při tomto letu, své první misi,[20] zaskakoval za Johna Smithe, druhého pilota stálé posádky, protože ten byl při záskoku v jiné posádce sestřelen dva týdny před touto misí.[18] Letu se neúčastnil ani Harry Gray, přední střelec ošetřovaný v době mise v nemocnici se zraněním z předešlého letu.[18] Když měl být v půlce dubna H. Gray z nemocnice propuštěn, byla na pokoji zjištěna infekční spála a pokoj byl umístěn do karantény na 10 dní.[20] H. Gray byl propuštěn 25. dubna a následně se v kasárnách dozvěděl o sestřelu posádky.[20]
Průběh operace
1. americká armáda požádala o letecký útok na Škodovy závody,[21]:22–23 protože šlo o poslední velkou a funkční zbrojovku nacistického Německa.[2]:292 8. letecká armáda USAAF na zmíněnou žádost provedla misi č. 968.[22] Při ní zamířilo z Velké Británie na Plzeň ráno 307 letadel B-17 z 1. bombardovací divize[23]:92[24][25] v doprovodu 206 stíhaček P-51 Mustang, z toho 78 bombardérů mělo za cíl vojenské letiště na Borech.[22][23]:92 Některé letce v průběhu přeletu nad cíl šokovalo bezprecedentní varování Škodováků před náletem, které bylo opakovaně odvysíláno stanicí BBC již v průběhu jejich letu.[26][24] Protivzdušná obrana Plzně zahájila přípravy i přešla do stavu nejvyšší pohotovosti.[24] Velitelství 8. letecké armády přikázalo bombardovat jen při vizuálním kontaktu,[27] letouny se musely nad cíl vracet opakovaně a tak vzrůstalo nebezpečí sestřelu protivzdušnou obranou.[28]
Letecký poplach byl v Plzni oznámen v 10.11.[24] Nad Plzeň doletělo 276 letounů v doprovodu 188 stíhaček.[26] První bomby začaly padat v 10.26 a zasáhly Lochotín,[2]:292 tamní hořící budovy se staly orientačními body pro další nálety.[29] 398. bombardovací skupina měla společně s 91. bombardovací skupinou zaútočit na letiště na Borech.
Poškození letadla a jeho havárie
V létající pevnosti B-17G se s.č. 42-97266 a volacím znakem K8-G[1] velel osmičlenné posádce na její 26. společné misi Allan Ferguson[3][18] Mise nad Plzní znamenala jedenáctihodinový let a posádka navíc netušila, že po varování BBC se na nálet připravila protivzdušná obrana.[18]
V rámci bojové formace bylo letadlo A. Fergusona na okraji levého křídla horní perutě skupiny A.[6]:6 Formace během prvého přeletu nenašla pro špatnou viditelnost cíl a přeletěla jej bez bombardování.[18][6]:9 Celá letka se musela otočit a vydat se nad borské letiště znovu.[18]
Když se peruť blížila ve výšce přibližně 6850 metrů[6]:12 podruhé nad cíl okolo 11.14[6]:14, zasáhla střelba z flaku obě křídla letounu a část pravého křídla se utrhla.[18][3] Letadlo po zásahu odvysílalo radiovou zprávu, ale ač ji okolní bombardéry zachytili, nebyla srozumitelná.[18] Letec Donald Oswalt z posádky letadla 44-8274 vypověděl, že po zásahu se letadlo odpojilo od formace, posunulo se na úroveň čela, aby se otočilo a zamířilo zpět v náklonu.[6]:9 Podle Jamese Lawrence z letadla 44-8274 zůstávala za poškozeným motorem stopa černého dýmu.[6]:7 Za formací vypustilo zbylé pumy a přešlo do rychlého letu ve směru k formaci.[6]:9 Zhruba po minutě a půl se letadlo neudrželo ve formaci, jeho let se stočil vlevo a letoun začal nekontrolovaně klesat ve spirále, která trvala alespoň minutu.[3][6]:8[18] Pilot získal nad letadlem kontrolu a ještě nad úrovní mraků letadlo vyrovnal.[6]:9 Před vyrovnáním letadla viděl D. Oswalt z letadla vyskočit dva letce na padácích,[6]:9 Florian Wierdak z posádky letadla 44-8644 a Eugene Wrobel z letadla 44-8500 viděli tři otevřené padáky.[6]:8[6]:11 Z letadla vyskočili tři členové posádky,[6]:8 radiooperátor Michael Brennan, střelec spodní věže William O'Malley a boční střelec Harry Mazer.[3][18] Allen Ostrom uvádí, že z letadla se dostal ještě B. Young.[30] Po půl minutě letadlo zmizelo v mracích,[6]:9 podle Carltona Creswella z letadla 43-38794 se letoun zřítil mezerou mezi mraky přímo dolů.[6]:10
Při hledání vhodného místo pro nouzové přistání letoun zakroužil v prostoru mezi Liticemi, Lhotou u Dobřan a Radobyčicemi.[18] V Radobyčicích dopadly některé pravděpodobně nouzově odhozené letecké pumy.[31] Otec Jindřišky Martínkové pozoroval od svého domu kouřící Plzeň po skončeném náletu, když si všiml nízko letícího, blížícího se letadla, ze kterého padala bomba.[31] Ukryl se a vzápětí slyšel výbuchy, jeden jej zasypal hlínou, další bomba dopadla do blízkého pole a třetí na zahradu.[31] Letoun u Radobyčic stočil svůj let do polí a nejspíše i k místu dopadu.[31] Nejspíše při pokusu o nouzové přistání letadlo havarovalo na poli při jihozápadním okraji Lhoty.[18] Většinu letadla na zemi zachvátil požár, neporušené zůstaly jen některé části křídel a zadní část trupu se směrovkou.[3][18] Zbývající pětice letců pravděpodobně zemřela při této havárii a následném požáru.[18]
Posádka A. Fergusona byla zcela poslední sestřelenou posádkou 8. letecké armády v druhé světové válce.[30]
Po dopadu
Přeživší členové posádky si nebyli jistí, kdo vyskočil s nimi, zda B. Young či M. Brennan.[6]:25–26 Protože ostatky B. Younga byly vyproštěny z trosek letadla,[6]:18 šlo o M. Brennana. Přeživší slyšeli ze směru doskoku M. Brennana výstřely.[6]:26 Michael Brennan byl u litického hřbitova byl zastřelen vojákem či důstojníkem Wehrmachtu.[31][18][32]
Letci W. O'Malley a H. Mazer zachránění seskokem na padácích byli zajati příslušníky Luftwaffe,[18] eskortováni pěšky přes Litice na hořící plzeňské Letiště Bory.[3] Následující necelé dva týdny do konce války přečkali jako váleční zajatci ve společnosti pilota P-51 a dalších dvou sestřelených letců z jiné bombardovací skupiny, když pod pečlivým dozorem německou hlídkou ustupovali přes Sudety a původní československé hranice do Rakouska.[18] Konec války je zastihl v táboře Wehrmachtu mezi rakouským Lincem a Salcburkem.[3][18]
Trosky letadla nebyly během války odstraněny a po válce je postupně rozebírali obyvatelé.[3] Jeden z motorů byl odvezen do vsi Hradiště, odkud se v osmdesátých letech 20. století dostal převezen do Leteckého muzea Kbely.[3] V současnosti je vystavován v expozici Letecká technika v Jizerskohorském technickém muzeu v Bílém Potoce.[3]
Harry Mazer se později stal uznávaným spisovatelem. Vzpomínky na nálet 25. dubna 1945 jsou námětem jeho románu The Last Mission, jehož překlad vyšel v Česku v roce 2003 pod názvem Osudová mise.[33]
Po skončení války, nejspíše ještě v květnu,[18] se rozšířila nepravdivá legenda, že dvanáctičlenná posádka byla v Liticích ubita Němci vším, co bylo po ruce, ubodána vidlemi a následně nedůstojně pohřbena.[3][9][28]:97[24][34] Obyvatelé Litic byli převážně Němci a vesnice proto byla za války na území odtržených Sudet.[35] Ač z osmi letců zemřelo pět v troskách letadla, jeden byl nejspíše zastřelen vojáky a dva se stali zajatci, pověst stavěla na svědectví francouzského zajatce o lynči, jehož obětí se američtí letci měli stát.[24] Existuje i rukopisný seznam domněle zavražděných vojáků, který byl vložen do litické kroniky.[18][24] Ze dvanácti jmen jich pět patří zesnulým mužům z posádky A. Fergusona dalších šest jmen je neznámých a poslední jméno patří Haroldovi Cramerovi, 2. pilotovi bombardéru B-17G ze 447. bombardovací skupiny, který byl sestřelen 19. dubna 1945 při náletu na Pirnu.[18] Neznámá jména, nejspíše patřící australským vojákům, kteří zahynuli při přemisťování ze zajateckého tábora,[35] pochází z neurčené zprávy vyšetřovací komise americké armády z roku 1945.[24] Podle historika Karla Fouda jsou zcela smyšlené zmínky o rituálních tancích na nedůstojných hrobech vojáků.[24] Považuje je za výsledek poválečného napětí mezi sudetskými Němci a Čechy.[24] Zmínky o 12 letcích zabitých obyvateli se objevují i v 21. století.[36]
Letci zabití v letadle byli pohřbení na litickém hřbitově do společného hrobu.[35] Po osvobození byly ostatky americkou armádou exhumovány a odvezeny k provizornímu pohřbení,[35] později byly pohřbeni řádně.
Navigátor Howard U. Feldman je pohřben na americkém vojenském hřbitově Lorraine American Cemetery and Memorial ve francouzském Saint-Avold.[12] Pilot Allan Ferguson je pochován na Memorial Park Cemetery and Crematorium v illinoiské „vesnici“ Skokie.[10] John Halbert je pohřben na Saint Pius X Cemetery v pensylvánském Mount Pleasant.[11] Na hřbitově Long Island National Cemetery v newyorském East Farmingdale leží Michael Brennan.[14] Joseph Heustess byl pohřben na First United Methodist Cemetery ve Winnsboro v Jižní Karolíně.[16]
Ostatky Byrona Younga byly nejdříve identifikovány jako ostatky Joea Heustesse a provizorně pochovány na americkém vojenském hřbitově v Norimberku.[6]:18–19 Následně byly exhumovány a 16. srpna 1945 pohřbeny také na Lorraine American Cemetery and Memorial. Na konci ledna 1946 byly ostatky označeny jako neznámý X-1079, v únoru 1946 byly správně identifikovány jako ostatky B. Younga.[6]:18–19 Byron Young byl nakonec pohřben na Fort Snelling National Cemetery v minnesotském hlavním městě Minneapolis.[17]
Harry Mazer zemřel 7. dubna 2016 ve věku 90 let, místo pohřbení není známé.[19] William O'Malley se dožil 94 let.[15] Zemřel 7. června 2019 a je pohřben na Windridge Memorial Park and Nature Sanctuary v illinoiském Cary.[15]
V Liticích byl 6. července 1946[18][37] odhalen pomník letcům z posádky Allana H. Fergusona od Josefa Nechutného.[38] Na neopracovaném bloku štěnovické žuly byla umístěna skleněná deska s vyobrazením formací letadel, českou a americkou vlajkou a textem nesprávně připomínající 12 letců ubitých Němci.[38]
Komunistický režim se snažil, aby se na účast a zásluhy západních spojeneckých armád zapomnělo. Pomník byl proto nejprve přesunut od hlavní silnice na roh ulic Spádná a K Rokli.[9][37][39] V roce 1960 byla vyměněna pamětní deska – místo zmínky amerických letců nesla nová deska citát Julia Fučíka Lidé, měl jsem vás rád, bděte! a text Na věčnou památku bojovníkům proti fašismu věnují občané Litic.[40][38] V roce 1978 byla deska přemístěna do Lidového domu.[38] Obyvatelé však na americké osvoboditele nezapomínali.[41] V roce 1985 uctilo v Liticích památku amerických letců přibližně 200 lidí z Plzně a okolí.[41] Pietního aktu se zúčastnil i americký velvyslanec William Luers, který v krátkém projevu připomněl roli amerických vojáků při osvobozování západních Čech.[41]
Po Sametové revoluci byla nalezna původní deska – v dobrém stavu s drobnými povrchovými poškozeními, ale pro její určitou historickou hodnotu byla uložena v muzeu.[40] V roce 1990 byla na pomník instalována její kopie[38][40] a tak deska stále nesprávně uvádí 12 ubitých letců.[3][31] Od června 2000 doplňuje pomník samostatná tabule se správnými informacemi a jmény šestice zahynulých letců, kterou pořídili přeživší členové stálé posádky zříceného bombardéru a Letecko-historické sdružení SLET Plzeň.[39] Pomník je místem každoroční pietní akce za účasti obyvatel, zástupců samospráv a Velvyslanectví USA, příslušníků ozbrojených složek a dalších.[34][42][43]
Joseph Heustess je uveden s dalšími 28 muži na památníku druhé světové války v parku někdejšího institutu Mt. Zion ve Winnsboro.[16]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
